Vážené a milé ženy,
dnes vám chci popřát hlavně krásné a ničím nerušené Velikonoce, nejkrásnější svátky v roce. A k tomu vám posílám báseň, jež se před dvěma lety líbila básníkovi Milanu Ohniskovi z Hobuletu i poté jeho následovnici V ohnisku poezie, paní Ivaně Myškové. Vznikla v době, kdy jsem se zotavovala po dvojnásobné zlomenině páteře, a když jsem se tehdy ptala paní Myškové, zda si je výběrem básně jistá a zda to bude čtenářům Hobuletu (Holešovice/Bubeneč/Letná v Praze 7) jasné a zřejmé, odpověděla mi, že má ráda, když si “čtenáři lámou hlavičky”. Tak si je lámejte a opatrujte se.:) Mám vás ráda a jsem tu stále s vámi.*heart*
Pátek v Tusarce
Černé rámy
zírají do ulice
jak mrtvé oči
zející do tmy
absolutního slunce
O patro níž
zní státní hymna
Puberťáci
zevlují u oken
a malý chlapec
krmí svačinou
ochočenou straku
(jaro 2019)
