Nedělní Zuzčino poetické okénko (18. 7. 2021)

Vážené a milé ženy, moc vám všem děkuji za podporu, srdíčka a milé vzkazy. Vážím si toho a dodává mi to sílu do života.*heart*

Po minulém, trochu rebelském textu z konce osmdesátek mám pro vás dnes báseň ze zcela jiného soudku. Vznikla přesně před rokem jako reakce na jeden rozpadající se toxický vztah. Pět let jsem byla přesvědčená o tom, že s tím člověkem chci zestárnout a v jeho náručí umřít. Ale to už jsem nebyla já. Dnes jsem ráda, že jsem nakonec získala odvahu vzít si do batohu svůj zelený čaj a opustit jeho byt i život. Ani netušíte, jak se mi už po pár dnech ulevilo. Nebojme se chvilkové samoty a nezůstávejme v toxických vztazích, které nás jen vysávají a vůbec nic nám nedávají. Nikdo z nás si to nezaslouží… A to, čeho se někdy nejvíc bojíme, je pak třeba nejlepší řešení, to jediné správné. Absolutní svoboda.

Mějte krásné léto. Vaše Holubička Zuzka

Černá jak hejno vran

 

Rozbil jsi mi sny

rozbil jsi mi sny o Tobě

rozbil jsi MĚ

A nadále mě lámeš

 drtíš na prach

Už jen zbývá

aby ses zhluboka nadechl

 pořádně foukl

A já se rozlétnu

SVOBODNÁ do všech stran