Ani se mu vlastně nedivím. Jakého chci asi já muže? Silného, schopného, pevného, rozhodného, bohatého, poctivého, štědrého, akčního, vtipného, inovátorského, odvážného, charakterního.
…… těch požadavků není úplně málo, že?
Ale pak si říkám, že je to tak v pořádku. A pokud se spokojím s málem a budu tyto vlastnosti (které u svého partnera chci), ignorovat a obhajovat si, že to vlastně nepotřebuju a že mám přehnané nároky, stejně mě to dříve či později doběhne.
Jednou o mně moje bývalá kolegyně řekla, že “přesně vím, co chci” a je to tak. Pokud to vím, proč to budu zpochybňovat a ladit se na muže, který je vlastně slabý, nemá stejné hodnoty jako já a nebude chtít pracovat na sobě….. ?!! Na druhou stranu, když tedy já sama chci takového božího božského chlapa, i já musím pochopit, že můj muž chce krásnou ženu.
Zní to jednoduše. Jenže!
Ono to skutečně jednoduché je. Vezměme si ten náš vztah a rozdělme ho. Jsem tam já – žena a můj partner – muž. ON a ONA. A každý má nějaké role. A jednou z ženských rolí je být zkrátka krásná. Pečovat o svojí krásu a mít ji ukotvenou. Stejně jako jednou z mužských rolí je být schopný, umět se postarat a zařídit věci.
Mně je vám tak dobře, když vím, že oba s mým partnerem naplňujeme naše mužské/ženské role ve vztahu.
Zni to možná tradičně, staromódně. Opravdu většina věcí, které přetrvávají, fungují na základě nějakých pravidel/tradic. To, co se opakuje (a nejlépe ještě zlepšuje), to přetrvává. Zkuste být krásná na prvním randeti a pak se navlíknout do tepláků a přibrat 10 kg během měsíce. Zkuste se dát dohromady s úspěšným realitním makléřem, který se během měsíce uvelebí na gauči u TV, ztloustne.
Jeden z vás se takhle změní, bude vás to bavit i dál?
Mně se líbí dlouhodobost, nezajímají mě chvilkové stavy poblouznění a rozkoše a hraní si, jak jsem vlastně šikorospektrální milující bytost a být ve vztahu chvilku a pak jít zase dál do vztahu nebo být dlouhodobě sama.
Zlata
PS. Od 30.11. poběží konference Šťastná ve vztahu, kde mám také svých 25 min! Připojte se!
