Svátek plný překvapení a podpory: Jak mě rodina dojala až k slzám
Nebylo o čem psát. Ne že by se u nás doma nic nedělo, jen jsem nějak neměla potřebu to ventilovat dál. Teď už se potřeba dostavila, takže tady to máte.
Minulý týden jsem měla svátek. Klasický den. Ráno do práce, odpoledne z práce, myslivec se chystal kam jinam než do lesa a já měla zůstat doma sama. Ještě než odjel střílet po všem, co se v lese hejbne, zazvonil zvonek. Otrávená jsem šla otevřít, neboť jsem čekala fousatého chlapíka v zeleném, co si přišel pro mého (ještě ne moc fousatého) muže v kamizolce.
„Ty vole!“ vykřikla jsem a z očí se mi kutálely slzy. Za našimi za vraty stáli naši! Ujeli po práci přes devadesát kiláků, aby mi popřáli k svátku, předali dar a vypili jedno kafe. Vždycky jsem věděla, že mám nejlepší rodiče na světě. Že se na ně vždycky můžu obrátit a že mě nikdy nenechají ve štychu. Stejně tak já se snažila být pro ně oporou. Tímhle mi vyrazili dech!
Po pár dnech od této srdceryvné události jsme se s myslivcem pěkně zpumprlíkovali. A když jsme se vraceli pěšky hlubokou nocí domů, dostalo se mi upřímné (in vino veritas) zpovědi. Mysliveček mi závidí. Závidí mi rodiče. Od doby co jsme na chaloupce za ním nikdo kvůli narozeninám nebo svátku nepřijel. Jeho otec (s novou ženou) u nás byli všehovšudy dvakrát. Maminka se snaží víc, ale i tak si myslím, že je to pro něj málo. Bylo mi ho neskutečně líto. Utěšovala jsem ho, že naši jsou teď i jeho rodina a že ho mají rádi. Stejně byl smutný. Druhý den samozřejmě ani nevěděl, jak se dostal domů. Ale já si pamatuju (téměř vždy) všechno.
U nás doma žádný rozvod nikdy neproběhl (alespoň ne u žijícího blízkého příbuzenstva). A i když je v rodině jedna (nebo tři) osoba s černou aurou, držíme jako parta. Myslivec musel rozvod rozdýchat v osmi letech. A nerozdýchal ho doteď. Rozhodně nemám v úmyslu soudit lidi kvůli tomu, jak se rozhodnou s manželstvím naložit. Jen to teď vidím z pohledu dospělého syna, který s tím doteď neumí žít. A zdaleka nevidím všechno, co se v něm odehrává.
Zdroj foto: Pixabay.com
