Zase je tu neděle a já dostala chuť podělit se s Vámi o mou nedávnou příhodu… 🙂 třeba někomu zpříjemní nadcházející pracovní týden.
Jsem moc hodná, což je vlastně špatně, jelikož se to evidentně nenosí a je to mé prokletí. Zatím jsem s tím, že jsem moc hodná, už měla pár problémů.
První upozornění, že to, že jsem hodná, je vlastně špatně, jsem dostala před 4 lety od svého (teď už naštěstí bývalého) partnera. Zrovna jsem se dozvěděla, že mě podvedl, a jako „útěchy“ se mi ještě dostalo pokárání, že kdybych nebyla tak hodná, tak mě nepodvede.
To dá rozum holky! Nebuďme hodné a blbé…já říkám rovnou ty chlapy třískejte! Takhle to maj rádi! 😀
OK. Svou hodnost jsem nezahodila, ale tohohle mamlase ano.
Stejně jsem před pár dny svou hodnost opět začala proklínat. Nedokázala jsem totiž zablokovat na profilu jedné sociální sítě chlapa, který byl do mě (prý) zamilovaný (jelikož mi to neustále opakoval), a bylo mi ho líto. Taky byl ale bohužel úplně mimo a ani za nic nechtěl pochopit, že opravdu nemám zájem. Jediné štěstí, že jsem se s takovým neodbytným milovníkem nesetkala osobně … To by se ho zbavovalo asi ještě hůř.
Pro ty, co už četli něco mého: ano…je to opět ten chlapík co touží po dítěti (viz můj minulý příspěvek „Žena není chodící inkubátor“) 😀 a ano, opět jsem mu musela zopakovat, že teď před státnicemi nechci zahodit svůj dosavadní život a pořídit si dítě s někým, koho jsem v životě neviděla…světe div se, ale nechci! Ale on to zkrátka stále nechápe.
Hřebíček na hlavičku uhodil svým posledním argumentem: Však by si za mnou přijela a zamilovala se… (??? :D) OK…takhle totiž asi podle mužů funguje láska. Já se vlastně ani nedivím, že těm chlapům nerozumím. Tohle je totiž nad mé chápání.
A když už mi tohle zopakoval po několikáté (to s dítětem, se zamilováním a že se mu moc líbím, protože jsem na něj HODNÁ!!!!!!!-Sakra Veru, jsi nepoučitelná :D), musela jsem svou hodnost zastrčit do šuplíčku a trochu zavrčet. Snad to konečně pomohlo…někdy je zkrátka potřeba vycenit zuby 😀 i když je to proti mému přesvědčení, nebýt zlá na někoho, kdo není zlý na mě.
Dokonce mi ho tentokrát ani nebylo líto. Tohle bylo na mou nervovou soustavu prostě trochu moc.
Aby toho nebylo málo, předminulý týden jsem slyšela ještě jednu kouzelnou větu. Líbíš se mi, ale vztah teď nechci. Odměna za to, že jsem se po extra dlouhé době odhodlala jít na rande.
No co…tenhle je aspoň upřímný.
Možná s tím mým prokletím mají mé kamarádky pravdu, to však nemění nic na tom, že hodná (zatím) zůstávám dál!
