Kristus je bezpodmínečná láska, každý ji máme v sobě, jen o tom nevíme a skrz veškerá svá zranění ji ani nedokážeme rozeznat, natož žít. Namluvili nám, že láska je závislost a přetvařování, odevzdávání svých životů do rukou druhých a sebeobětování. Ježíš Kristus byl ukřižován společně s dvěma „zločinci“, padlými lidmi, jeden z nich byl z našeho úhlu pohledu dobrý a druhý zlý. Oba ale byli ukřižování s Kristem – bez ohledu na jejich povahu či barvu. Dokud nesjednotíme dobro a zlo v nás samých, nevejdeme do království bezpodmínečné lásky. Dokud dobro nesesadíme na roveň zlu a zlo nevyzvedneme na úroveň dobra, štěstí a láska budou jen prázdnými slovy – iluzemi bez vztahu k realitě, slepými cestami našeho ega, které se nám snaží namluvit, jak jsme důležití a co všechno už umíme, že jsme lepší než ti druzí, že na sobě pracujeme. Ale nezapomeňme, že i Ježíš byl ukřižován – aby mohl vstát z mrtvých. Aby hmota byla transformována láskou a mohlo vzniknout nové paradigma.
A protože nic není náhoda ani omyl, a vše co žijeme nám nějak patří (i rodina do které jsme se narodili), podíváme se na to trošku podrobněji. Tak, jak říká vesmírný zákon „Jak nahoře, tak dole“ je i Ježíš znázorněn v našem těle. Představuje naši vertikální středovou linii. Pokud se postavíme před velké zrcadlo a podíváme se na své tělo, všechno, co uvidíme na středu od hlavy až dolů, odpovídá Kristu v nás. Je to naše jedinečnosti, naše esence, dar Boha/Universa tomuto světu. To, co je od středu doprava (pravá strana těla) odpovídá mužskému dědictví, otci, vztahu k muži v nás, mužským modelům chování a zátěží. Tomu odpovídá levá mozková hemisféra – analytické myšlení, matematicko – logické a řečové schopnosti, psaní, počítání, pojem o čase apod. To, co je od středu těla nalevo (levá část těla), odpovídá naší vnitřní ženě, matce, všem ženám našeho rodu, ženským modelům chování a jejich zátěžím a odpovídá to pravé mozkové hemisféře (kreativní, celostní myšlení, intuice, představivost, hudba a umění apod.). No a teď se podívejte na svět, ve kterém žijeme, většina lidí je pravoruce dominantních. Obecně se podporuje rozvoj dovedností spojených s pravou rukou a tím automaticky rozvíjíme nadměrně i levou mozkovou hemisféru. Podívejte se, jak řídíme, řadíme pravou rukou a podívejte se na národy, které to mají jinak. Podívejte se na minulé přeučování levorukých, jejich kreativitu a mnohdy i verzatilitu po přeučení na obourukost, ale i psychické problémy. Pokud bychom teď začali záměrně rozvíjet dovednosti levé strany těla, budeme podporovat i rozvoj pravé kreativní mozkové hemisféry. Ale řekněte mi, kdo má v dnešní uspěchané době čas opustit vysoce nastavené laťky výkonu a efektivity a začít jen tak ve volném čase rozvíjet jemnou motoriku levé ruky? A tak se točíme v začarovaném kruhu nerovnováhy, která spirálu lidského vývoje stáčí víc a víc na jednu stranu, než se zhroutí úplně. Protože vychováváme děti zase jen k výkonu a efektivitě, ze strachu o přežití se přizpůsobujeme, necháváme zotročovat a předáváme tak špatné vzorce chování dál a dál. A ty se ukládají v našich buňkách s pomocí adrenalinu jako modelová řešení přežití a pak se ukládají v DNA a dědí z generace na generaci. Vy, kdo máte děti, kolikrát jste se poznali ve svých reakcích, jako váš otec, či matka, ač jste se v dětství zařekli, že se NIKDY, takhle chovat nebudete? Zvyk je železná košile a sebevíc mluvení a vysvětlování ji nenahradí. Zkušenost je možné přepsat opět jen zkušeností, jinou, lepší. A tou není souboj mužského s ženským, jak jsme byli učeni, ani nadvláda jednoho nad druhým. Řešení je opět skryto v našem těle – na středové linii se nachází křížení mozkových hemisfér – mimochodem, v normálním stavu jsou obě hemisféry stejně velké. Žádná není dominantní nad druhou, žádná není důležitější. Ale zpět ke křížení – fungování těla je o zdokonalování se za více či méně harmonického rozvíjení obou hemisfér. Jen pokud pravá a levá spolupracuje, je možné udělat potřebné kroky a vytvořit něco smysluplného. Představte si, že pravá ruka chce něco vytvořit a levá jí to chce bořit, kam se dopracujeme? Nikam. Když nebudou naše nohy fungovat v souhře a harmonii, nikam nedojdeme. Jsme tu, abychom zrealizovali to dobré, Božské v nás – ne na úkor druhých božských bytostí, ale spolu s nimi – tam kde to jde. A tam, kde to nejde, je třeba opět zapracovat na nás samých, protože nejsou náhody a tak jak vně, tak i uvnitř ještě někde zřejmě máme nějaký boj a nepřijetí. Ať už děláme cokoliv, je dobré mít na paměti, že nikdo není důležitější než ten druhý, i když má třeba pravdu. A na druhou stranu, všichni jsme na cestě, omylní a zranění, a právě proto si zasloužíme a potřebujeme fungovat spolu.
I ten dobrý – i ten zlý a netřeba se navzájem hodnotit nebo cokoliv brát osobně.
.
.
.
Pro ty, kteří chtějí na své vnitřní rovnováze zapracovat, přidávám informaci, že se na poslední chvíli uvolnilo několik míst na sobotní workshop (20.7.) https://www.facebook.com/events/425330264983261/
a pár volných míst je i na neděli 28.7. https://www.facebook.com/events/369780137220572/
Podíváme se do modelů chování z dětství, z naší původní rodiny, co si neseme a jak se to odráží do našich partnerských vztahů, ale hlavně do vztahu k sobě samé/mu. Odstraníme vše, co nám brání přijmout a uznat sebe a své blízké, takové jací jsme/jsou. Transformujeme potlačené pocity zloby a bolesti do lásky, naučíme se s nimi pracovat a porozumět tomu proč to cítíme a co s tím udělat.
Pro ženy na mateřské a v obecně lidi v tíživé životní situaci je cena dohodou. Klidně mi napište a domluvíme se.
Těším se na vás a vaše jedinečná já!
