Můj drahý,
Ty jsi na čísla a já na slova. Ale to, co je mezi námi, má nevyčíslitelnou hodnotu a nelze to popsat slovy. Dokonalý to není, ale dokonalost je pro loosery.
Měním se v Shakespeara opilého vlastními pudy a city. Míchá se to v koktejl „Sex on the beach in Denmark“, který Tě svou silou totálně odstřelí. Ale přitom piješ dál…
Vytahuji revolver, se kterým se nezahrává. Jednou porazíš Ty mě, podruhé já Tebe. Remíza málokdy. Nehraju fér, a Ty to ode mě ani nečekáš.
Jsi jasně naprogramovaný ROB-ot, který v mých emocích umí chodit. Poslední model vysoce umělé inteligence. Procházíš se pravidelně, ale nejdéle sedíš na lavičce v parku U dvou lačnících srdcí. Sedíš tam celé hodiny a pracuješ na svých vnitřních nastaveních.
Při svých cestách po světě překračuješ mnoho hranic. Překračuješ i všechny Ty mezi námi. Nemusíš ani ukazovat platný pas, stačí, když se dotkneš toho mého a máš všude přístup. A to, že pašuješ extázi a omamnou trávu…
Cítím se jako blázen ve svěrací kazajce Tvého objetí. No ták, ještě ji utáhni…pevněji, prosím…
Ne, nedůvěřuj tomu, co říkám…věř jen mým očím. Do těch se dívej. Vše ostatní může být zkresleno a infikováno hrou, vztekem nebo přetvářkou. Oči ale ne. Stejně jako Tvá ústa, která jsou branou do světa všech mých přání. Těch splněných.
Představa Tvé fotky uvnitř mé peněženky je to jediné skutečně cenné, co tam nosím. Vzpomínky na uplynulé dny s Tebou jsou to jediné skutečně důležité, co v sobě nosím.
Jsi mým démonem i anti-poltergeistvovým štítem. Jednou mi za to zaplatíš – v naturáliích.
Přijde zase den, kdy se napiješ z mého pramene a pohladíš pramínky vlasů. Má lascivita versus Tvá letargie. No tak brouku, nedělej mrtvého. Jediný úkryt, který máš povolený, je ten ve mě…přede mnou se ale neschováš. Ani v Dánsku ne. A když jsi řekl své poslední „Jdu“, způsobil jsi zemětřesení, které vyneslo na povrch realitu postavenou z lega a roztříštěnou jediným máchnutím.
Kdykoli si nebudeš jistý, co doopravdy chceš, vyslov prostě nahlas mé jméno…
Přála bych si zvážit tu váhu svých citů. Bez závaží. Dorovnáš tu nestabilní váhu? Co převáží? Převážím přes řeku Styx všechny mrtvé naděje, a přesto je dále krmím domněnkami…vždyť Dánsko není přece konec světa. Jen toho mého.
Ne lásko, nejsme bezbranní, i když se bereme snad příliš na lehkou váhu. Neváhej a zvaž to ještě. A bude nám hej. Hej! Tak už přijeď zase domů…protože všude dobře…
S láskou a čekáním, bez očekávání.
