Bob Marley a taky Bobby McFerrin si to pohvizdují s naprostou lehkostí a přitom moooooc dobře ví, že tohle je asi nejtěžší imperativ na světě – netrap se a buď šťastný!!!! A co nám brání? Řeknete si. Stres. Naše doba je zkrátka doba stresová. Furt se za něčím ženeme a štěstí, to si akorát tak přejeme k svátku nebo k narozeninám. Já sama jsem se po čtyřicítce rozhodla se stresem jednou provždy zatočit, protože jsem zjistila, že mě (a tudíž vás taky), může i zabít. A to doslova. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě, i když dlouho, předlouho realizace v praxi prostě drhla. Až dneska, když mi kamarádka na fb komentovala fotky z Paříže: … zase naše stará, stále mladá, normální, nezničená Martina 😡 … snad už napořád…, jsem si uvědomila, že jsem asi našla recept, jak vymést stres ze života.
Pokud se vám moje rady budou zdát nemorální, střelené či nedejbože trapné … vězte, že chyba bude na vašem přijímači nikoliv na mém vysílači. Osvobodit se od předsudků, přízemností, závisti, pomluv a všech možných i nemožných negací je totiž základní předpoklad jak se netrápit, ale být šťastný.
1. Smiřte se!!!
S čím? No že katastrofy byly, jsou a budou, jinak by se Pán Bůh uzíval nudou. Takže jedna nebo dvě navíc??? No a co :). Nemáte náladu na nic, natož se ráno štukovat? Nemůžete rozlepit oko, natož vytáhnout nohu z postele a postavit se na ni? Sere vás šéf na čtyři doby? Nemáte doma uklizeno (ne, to je přílišný eufemismus – máte doma čurbes jak v tanku), děcko se válí u počítače, manžel s pivem v ruce hraje tanky a vám začíná tikat v oku 3:( ? Pamatujte si: bordel v bytě – šťastné dítě!!!! Modlitby v tomto případě vynechte. Ztráta času. Blbé prosby neslyší, bohužel ani Nejvyšší.
Navzdory tomu, že to vypadá jako velmi jednoduchá a primitivní rada, já s tím měla největší potíže. Nejsem zkrátka smiřovací typ. A navíc jsem perfekcionista. Teda náročný perfekcionista. Teda náročný perfekcionista, co stíhá úplně všechno. Nebo si to aspoň myslí 🙂 . Takže jistě chápete míru utrpení, než jsem se ausgerechnet s touto radou jakž takž popasovala.
2. Brečte!!!!
Plačte, fňukejte, roňte slzy ….. zvedněte stavidla. Pláč je přirozený a správný. Ať si říká, kdo chce, co chce. To jenom společnost, rodina, škola, výchova …. do nás natloukli, že správní chlapi nebrečí a fňukají jenom ženské. Lépe – hysterické ženské. Blbost! Když dítě bolí břicho, někdo mu flákne nebo si šáhne na horkou plotnu, co udělá? Rozbrečí se. Když ublížíte psovi, bude výt, kočka mňaučet, až vám praskne bubínek. Když jsem slyšela, jak úpí týraní medvědi na nelegálních čínských farmách, rozbrečela jsem se sama. Pláč je reakce na nepravosti, podrazy, zbabělost, lži a podvody, sviňárny největší, hnusoty nejodpornější, u kterých docházejí slova. Pláč není slabost, ale naopak síla. Dřív jsem neplakala. Ne snad že bych byla tak tvrdá, ale asi jsem žila v bavlnce, či co. Dneska je to naopak. Některé životní kopance jsou tak strašlivé, že se jich zkrátka jinak nezbavíte. Slané mokro v očích je osvobozující a tišící. A ještě něco. Sophia Loren řekla, že žena má krásné oči jen tehdy, pokud vyplakaly hodně slz. Takže co se krásy očí týče, dnes směle aspiruji na první místo. Vážně. Někteří muži tvrdí, že bych si měla na oči pořídit zbrojní pas. A to je super antistresová pilulka.
3. Dotýkejte se!
To je pro mě taky naprosto příšerná rada. Nejsem haptický typ. Do svého intimního prostoru si nepouštím moc lidí. Necítím se komfortně, když jsem někomu na dotek blízko. Jenže problém není v tom, že bych nesnášela doteky. Naopak. Dodávají mi sílu a sebevědomí a klid. K dotýkání potřebuji důvěru. A to je na samostatný román. Cizích lidí se jen tak mírnix týrnix nedotýkám. Takže když jsem se chtěla zbavit tenze, napětí a stresu dotýkáním a objímáním, bylo naprosto nezbytné, vyzametat si kolem sebe lidi. Tak jako vyplít záhonek. A tak jsem mýtila. Hrozně upřímní přátelé, co to se mnou mysleli vždycky dobře – pryč s nimi. Na jejich pravdy jsem stejně nebyla nikdy zvědavá. Atraktivní blondýny – pryč s nimi. JÁ chci být atraktivní, takže nač si snižovat skóre 😡 . Dále přišli na řadu ti, co nic nedělají, mají všechno a ještě hýří přepjatým optimismem. Vážně jsem je škrtla ze života, protože jinak bych jim musela useknout hlavu, což by pro ně (a vlastně i pro mě) byla horší varianta 😀 . Basa není ideálním místem na zbavování se stresu.
Tato rada opravdu funguje. Když překonáte fóbii z doteků, a začnete používat prsty, dlaně, paže, rty …. Začnete lidi kolem sebe hladit, objímat a líbat nebo jenom prostě podávat ruku … zažijete endorfinovou smršť, při které stres nemá šanci. Funguje to spolehlivě. Teda myslela jsem si do minulého týdne, kdy jsme s letitými kamarády slavili narozeniny. Máme se rádi a vídáme se málo, což je vlastně ideální, protože každé setkání nás nabíjí na dlouho dopředu. Dobře jíme, popíjíme, tančíme (já tentokrát i na baru 😉 ), klábosíme, na uvítanou i rozloučenou se objímáme a líbáme …. Pohoda. Do chvíle, kdy se stojící, lehce ovíněný Pavel opřel o sedícího, rovněž lehce ovíněného Petra, který pronesl nesmrtelnou hlášku: hlavně mě, kurva, nehlaď!!!!! 😉 😉 😉 No, takže opravuji svou radu: dotýkejte se, ale hlavně, kurva, nehlaďte Petra!!!!!
4. Ťukejte!
S touto radou mám zase problém. Všímáte si? Kromě pláče, který mi jde, jsem se musela všechny ostatní nadřít. Ťukejte ve smyslu přiťukávejte si. Pijte. Na zdraví. Na štěstí. Na lásku. Na úsměv. Na pohodu. Proti stresu. Kdo mě zná, ví, že tohle mi potíže rozhodně nečiní. Problém u téhle rady nastává v interakci s radou poslední, která pro mě byla mega těžká.
5. Šukejte!
Jenže …!!! Kdo ťuká, nešuká! :-{} :-{} :-{} Nebo jako jo, ale nesmí se to s tím ťukáním přehnat, protože funguje přímá úměra, kdy vzrůstající míra ťukání, automaticky znamená klesající frekvenci šukání 😀 . Ale dost matematiky, to si musíte, Ženy, každá spočítat individuálně 😀 . Zpátky k poslední radě. Proti stresu totiž neznám lepší. Nechci se teď zabývat tím, po čem touží muži. To je v celku jasné – po TOM! 🙂 Vrtalo mi hlavou, po čem touží v tomto ohledu ženy a proč je pro nás s přibývajícím věkem sex nebo jestli vám zní líp šukání, tak prosím, spíš na obtíž. Povinnost, kterou si musíme odbýt. Seismograf, který nám signalizuje, jestli je naše manželství v pořádku. Když fungují středy a soboty, je vztah v pohodě. Myslíme si naivně. Ženy, ruku na srdce, když se kouknete do zrcadla a pohovoříte spolu, být chlapem, měly byste na sebe chuť??? Ne? Nooooo tak to je na pováženou a pravidelností střed a sobot se nenechte uchlácholit.
Když už tak budete sama se sebou intimně hovořit, odpovězte si na pár otázeček: Proč se nedokážu radovat z blízkosti druhého? Z dotýkání, líbání, proplétání, objímání, splynutí …? Proč se stydím za vlastní tělo? Proč se myju, utírám, matlám na sebe krémy a nic u toho necítím? Vždyť kdo by měl mít víc rád moje vlastní tělo, než já sama? Proč jsem dobrovolně v posteli za prkno a když chlap koukne jinam, tak se uchýlím k moralizování? Jako že v životě jsou jiné hodnoty než jen bohapusté šukání? Ženy, obávám se, že tohle je náš nejtragičtější omyl. V životě jsou jistě daleko větší hodnoty, ovšem proti stresu (a o ten dneska jde) není nic lepšího, než nespoutaný, báječný, živočišný, spontánní sex. Vyplaví vám tolik endorfinů, že oslepnete. Vážně.
Bordel v bytě? Kde???
Celulitida na stehnech? Co to je????
Špeky na břiše? Neblázni, ta čůza od vedle zase přibrala???? 🙂 🙂 🙂
——————————-
P.S: Miluji film Ženy v pokušení, který jsem viděla v předvečer svého rozvodu. Vykouzlil mi úsměv na tváři a daří se mu to dodnes. Některé hlášky u nás zdomácněly:
„Kdo si myslíš, že má zájem o nahrblou pětačtyřicítku? Leda pojišťovna.“
„Tohle na chlapy nedělej! …. Hrůza!“
„Neflirtovala jsem čtvrt století….“
„Je to vidět …. Skončíš v klubu!“
Teď jsem ale zažila jednu situaci jak vystřiženou z tohoto filmu naživo. Měla jsem rande. První rande. Nebo možná ani ne rande, co já vím 🙂 . S mladým, krásným, hebkým, žádoucím, vysokým, atraktivním a na první pohled sportem hodně políbeným chlapem ;-). No stres. Teda akorát z toho, že já nejsem tak mladá, krásná, hebká, žádoucí, vysoká, atraktivní a sportem políbená. Ale protože už mám se stresem jednou provždy pořešeno, takové blboviny si absolutně nepřipouštím 🙂 . I kdybych nebyla dostatečně mladá, krásná …… tak dokonale ovládám radu č. 5 a to všechny mínusy vynuluje. [*] Spolehlivě. Ruku v ruce si vykračujeme a najednou, přímo proti nám atraktivní blondýna a současně největší drbna pod sluncem napojená na mého ex. Málem slítla z kola, aby mohla prohodit slovo a já málem slítla z chodníku, abych slovo prohazovat nemusela.
„ÁAAAAAhoooooj. Jak se máš? Co děláš? My tu jsme na dovolené, ale ty se tu asi schováváš, co????“
Usmívala se velmi významně a nespustila z nás oči. Bych vás chtěla vidět, jak na to odpovídáte. Já měla v hlavě naprosto vymeteno. A najednou jsem cítila, jak si mě ON, mého srdce šampión, přitáhl k sobě, obejmul mě, líbnul do vlasů a s naprostým klidem odpověděl
„My se tu neschováváme, my tu spolu žijeme.“ :-* :-* :-*
——————–
A že to není Vojta Dyk? Pro mě je [*] [*] [*] . Působí hodně antistresově, ale toho vám teda nepůjčím, i když jinak Ženy, pro vás všechno.
Zdroj foto: Pixabay.com
