Dnes budu trošku popisovat…
Existuje věc, která se mi dostala do rukou docela náhodou. Mluvila o tom jedna kolegyňka v práci, že má jeden navíc, a jestli by někdo náhodou o něj neměl zájem. Poslouchala jsem, chvilku čekala na odpovědi ostatních, a když se nikdo neozýval, jemným zapípáním jsem vyhrkla: „Já bych možná měla zájem…“
Ta věc se jmenuje „TheZurnal„. Jde o diář na půl roku. A v rámci tohoto půl roku se nejen úkolujete na další dny, ale také (a hlavně) si definujete, za co jste šťastní. Ale než k tomu dojdete, má to jednu velmi zajímavou stránku…
Musíte si předem vyplnit, kde se vidíte za 10 let. A poté i za 5 let. Účel to má ten, že si takto stanovíte svoje cíle, a od té doby vám to pomůže uvědomit si, za čím míříte. Kam? Za jakým snem v roce 2028? Uf, to číslo se zdá být tak vysoké… Jenže ať je sebevyšší, je dobré vědět, co je naším cílem. Nevzdávat své sny. A právě to mě na tom psaní tak bavilo. Nemusela jsem se stydět popsat cokoliv. Je to moje věc. Můj sen. A tak, minuty po minutě, od probuzení po večerní ulehnutí do postele… Ať by byly sebehloupější, sebenaivnější. Přece nikdo si nechce ve stáří vyčítat, že něco neudělal.
Ale máte tu toho ještě víc. Koncem každého týdne si vypíšete svá TUDúčka, která chcete splnit a vlastně už to pro vás (ať už z jakéhokoliv důvodu) hoří.
A pozor. najdete tu také jeden zcela nový den, který v normálním diáři těžko najdete. Bude to vaše ponedělí, které se nachází, jak správně asi tušíte, mezi nedělí a pondělím. Zde si vyplníte vše, za co se v minulém týdnu pochválíte, a vše to, co byste chtěli v dalším týdnu změnit.
Jen malí lidé se bojích velkých věcí. Ale já vím, že malí lidé neexistují. Existuje jen strach, který je svazuje. Ale i ten se dá překonat.
A já pomalu zjišťuju, že s lepící se nemocí jsem zapomněla vyplnit si vděčnost za minulý den. Tak rychle dohnat a slíbit si, že už to neudělám. A tak chápu poselství toho, co ke mně přišlo. Umět se motivovat.
Proto i já si každý večer, každou volnou minutu, kdy mě to napadne, přeji. Přeji si to, co nahlas nikdy nevyslovím. Ale heslo života je být šťastný.
