Láska k dětem jako klíč k uzdravení minulosti a vytváření šťastné budoucnosti
Když vidím úsměv a ty zářící oči dítěte, v tu chvíli už nepotřebuji k životu nic dalšího a září mi oči také. Září něhou, láskou a radostí a hřeje mě u srdce. Je to naprosto naplňující stav. *heart*
Proč mi tak „málo“ stačí ke štěstí? *gift*
Začala jsem se studovat 🙂 a zjistila jsem, že je to kvůli tomu, že jsem sama neměla naplněné své dětské JÁ, v době, když jsem byla sama dítě…
Mám opravdu hodně sestřenic a bratranců, protože moje máma pochází ze sedmi dětí 🙂 a všechny ty sestřeničky a bratranečky jsem vozila v kočárku a pečovala o ně, jak jen to šlo.
O mého (o 11 let) mladšího bratříčka, jsem se starala jako by byl můj vlastní a to mi bylo teprve 11 let. Byli jsme spolu stále, šla jsem do školy a bratra jsem odvedla nejdříve do školky. Odešla jsem ze školy a šla pro něj do školky. Ve školce si učitelky myslely, že jsem maminka, ale bráška jim vysvětlil :), že jsem sestra.
Brala jsem tu péči jako samozřejmost, nemyslela jsem na to jako na povinnost, nic takového. Starost o děti mě naplňuje a proto je to pro mě úplně normální a samozřejmé. Dokonce jsem byla chůva syna od kamarádky, kmotra syna kamarádky, atd. Mou náručí prošlo moc, moc miminek a dětiček.
V dětství jsem byla až moc samotářská a soběstačná, tak věřím, že tím, že jsem se už v dětství věnovala jiným dětem, jsem si doplnila starost a péči o mé dětské JÁ.
V dospělosti mi přišlo na mysl, o co všechno jsem přišla neboli mé dětské JÁ, když bylo malé a tak samostatné, že nepustilo k sobě maminku. Maminka se mi moc nevěnovala, protože přijala to, že ji nepotřebuji. V dospívání došlo ale ke změně a já maminku potřebovala, jenže ona už byla zvyklá, že ji nepotřebuji a tak nevěděla o tom, že mi má věnovat pozornost, která mi moc chyběla, ale nikomu jsem to neřekla.
Potom se narodil bráška a já se naplno věnovala jemu, a tak věřím, že jsem si své bolavé a samotné dítě opečovávala sama, přes bratříčka. Dala jsem mu tolik lásky a pozornosti, kterou jsem sama potřebovala.
Dnes vím, že všechno prožité v dětství, nás dospělé ovlivňuje celý život.
Snažím se, aby moje DÍTĚ vnitřní bylo veselé, hravé a šťastné, ale věřte mi, NENÍ TO VŮBEC JEDNODUCHÉ. 😉
Díky svému dětství, mám pochopení pro ostatní děti a vlastně i dospělé, kteří mají potíže se vztahy, které nemusí být kvůli dětství naplněné. Díky svému dětství, jsem naplnila dětství mé dcery láskou, péčí a nasloucháním, jak jsem nejlépe uměla, aby nepřišla o to, co jsem já neměla. Navíc jsem uzdravovala opět své DÍTĚ VE MNĚ :). Žiji vědomě a také vědomě jsem vytvořila domov láskyplný a úplně jiný, než znám ze svého dětství.
Všichni potřebujeme lásku, přijetí a podporu. Chceme vědět, že tady je někdo pro nás, kdo nám rozumí, chápe a bezpodmínečně nás miluje. Bez souzení chování nebo chyb.
A tuto bezpodmínečnou lásku si můžeme dát my, nejdříve sami sobě. Když dokážeme milovat sami sebe, dokážeme milovat i ostatní… a potom lásku (možná) dostaneme od ostatních.
Miluji děti a děti milují mně *heart* jsem tak šťastná *heart*
Mám velký sen. Toužím po tom už mnoho let, ale skoro denně na něj myslím, a tak věřím, že si ho splním.
Toužím po více zářících očích, po více smíchu a radosti, po desítkách nebo i stovkách :). Chci obdarovávat dětské domovy, takové ty nejchudší, nejmenší, chci jim dát velký kus své lásky a pozornosti a třeba dárků nejen vánočních, protože ty OČÍČKA, to mi nic nenahradí ♥.
Každé dítě si zaslouží pozornost a lásku ♥. Vždyť v dětství všechno začíná. Tvaruje se další život, tak proč nebýt šťastný v dětství i v dospělosti?
S velikánskou láskou v srdci napsala, Kristi ♥ a všem Vám posílám objetí ♥
Zdroj foto: Pixabay.com
