Během dvou dílů románů Hanse Ratha jsem se zamilovala do Jakoba Jakobiho. Neúspěšného, roztržitého, přemýšlivého, a tak nějak si poklidný život jezevce užívajícího psychoterapeuta. Teda, na terapii bych k němu nešla, ale jeho kočka bych být chtěla. Chtěla bych si užívat ten jeho berlínský byt a pohodu jeho myšlenek a s napětím bych očekávala adventní čas, kdy už třetím rokem mu do té pohody vběhne jakýsi chlapík, snad až psychiatrický pacient, který o sobě tvrdí, že je Bůh. Nebo ďábel, nebo oboje. Nejspíš.
A i když loni už umřel, letos se tu zjeví na prahu znovu. A předtím zvládne spolu s hloupými a smolnými náhodami připravit Jakobovi situace, ze kterých má právem pocit, jestli by znovu tu psychoterapeutickou pomoc neměl vyhledat spíš on sám.
Stejně by mu to nikdo nevěřil. A tak nezbývá než si letošní adventní příběh pustit za dveře. Pustit tam zase Abela Baumanna, který tentokrát přichází s tím, že Bůh nutně potřebuje pomoct spasit svět. Tak fajn…
A ještě něco… ten malý flirt s Jannikou.
„Když mě seznamuje číšník se specialitami dne, připadám si jako tatík v letech, který o víkendu navštívil svou nejstarší dceru v hipsterském Berlíně. Teď bych měl asi něco říct jako „Tvé mamince by se tu určitě líbilo. Opravdu ráda by přijela se mnou, ale přece víš, že po té operaci kyčlí není dobrá na nohy.“
Každopádně ani okolnost, že si v tomto podniku všichni nenuceně tykají, nezabrání, abych se rázem necítil staře.“
Masožravec uprostřed veganů: Stařec uprostřed mládeže
Mimo jiní, i tohle je maličké podtéma celé knihy, ostatně o zvířata a boj za jejich práva tady půjde taky a to musel autor mít opravdu velkou fantazii, že ho napadlo Jakoba vrhnout v rámci jeho druhé mízy zrovna do středu mladých aktivistů, aby si tam otestoval nejen svůj věk, schopnost zahořet pro dobrou věc, schopnost riskovat, ale ještě i okouzlit mladičkou Janniku.
Anebo to všechno dopadne jinak?
Neskončí zase Abel Baumann a Jakob Jakobi se skleničkou vína u otevřené lednice v družném hovoru o smyslu života? Kdoví, rozhodně v tomto třetím díle románů se stejnými hrdiny je o poznání více lidí, více akce a možná méně adventní pohody a klidu. Tak po těchto Vánocích bych si taky potřebovala odfrknout, vážení….
O autorovi:
HANS RATH: Narodil jsem se v Straelenu v Severním Porýní. Obyvatelé tohoto regionu se živí zemědělstvím a zahradničením. Kdo se nehodí ani na jedno, musí na gymnázium. Po maturitě jsem studoval filozofii, germanistiku a psychologii v Bonnu, což podle Úřadu práce představuje solidní základ, aby se člověk jednou mohl živit jako pomocník při žních. Pracoval jsem jako čerpadlář, stavební dělník, jevištní technik, později jako divadelní kritik a analyzoval jsem scénáře.
Když mi v polovině 90. let nabídli místo v novinovém nakladatelství působícím v Německu, Česku a Maďarsku, vyměnil jsem už splacené lacláče zemědělského pomocníka za oblek s proužkem a začal pracovat ve středním managementu.
Krátce před svými čtyřicátinami jsem toho měl dost. Rozhodl jsem se zkusit štěstí v Berlíně jako autor na volné noze. Tam žiju dodnes se svou ženou Michaelou Weibusch a synem Mattim.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2018, http://www.anch-books.eu/
