Tradice, které nás spojují: Jak se české a světové svátky vzájemně ovlivňují
V Čechách existují podle mě 3 skupiny lidí. V první skupině jsou ti, kteří neřeší odkud je jaký svátek či tradice, protože neslaví nic, nebo je to prostě nezajímá. Druhá skupina, do které bych zařadila sebe si vybírá svátky, které se jí líbí, nebo jí jsou blízké. A poslední skupina je ta, která mi velmi vadí. Je tvrdě proti jisté „amerikanizaci” jak ji sami nazývají => jsou tedy tvrdě proti všem ostatním svátků, které podle nich nejsou České a jsou jejich dětem i jim samotným neustále nuceny. Myslím, že právě nyní v čase, kdy se blíží dušičky (český svátek) a Halloween (Americký svátek), bych chtěla jen maličko nechat poslední skupinu zamyslet nad tím, jestli vůbec mluví pravdu. Jestli by se přeci jen neměli na chviličku pozastavit nad tím, o čem to vlastně mluví a píšou a něco o tom nastudovat.
Vždy si vzpomenu na chvíli, kdy jsem se na českých stránkách marně snažila najít návod na to, jak správně opracovat dýni, aby hned nehnila. A místo návodů jsem se jen dočetla jak lidé uráží tazatele, ať táhne do té hnusné zaflusané Ameriky a netlačí do mozku svým dětem a ostatním tyhle s****y. A podobné další. A právě jim bych ráda věnovala tento článek. Článek na téma jak moc se dá tvrdit, které svátky jsou NAŠE a které ne.
Jen na okraj pár faktů. Češi jsou hrdí na naši tradici vaření piva, už jich ale není tolik, kteří by věděli, že pivo jsme převzali od starých Peršanů. Náš velký symbol Vánoc Popelka, vždyť tuto pohádku najdeme všude, my ji vzali od bratrů Grimmů, ale ti ji vzali ve staré Číně. A nakonec námi tolik milovaný Ježíšek o kterého se ale nedělíme jen se Slováky, částí Němců a Rakušanů, patří také Lucembůrkům či Irům. Nejdále ho pak můžeme nalézt až v Brazílii. Proč tedy odsuzujeme Santu? Je prostě tradiční zase pro jiné státy a není to jen USA, je to i Kanada, Bolívie a spousta dalších. Ale když se tak nad tím zamyslíme, podstata je všude stejná já tomu říkám svatá trojice MÍR, RODINA, LÁSKA a pro děti dárky. Je jedno jestli to nastává 24. prosince večer nebo 25. prosince ráno. Hlavně že to nastane. Možná, že většina lidí soudí Santu jen proto, že je vidět, to náš Ježíšek je tajemný. Nikdo neví jak si ho představit. Do dnešního dne si pamatuji jak jsem si nedokázala představit miminko, které lítá oblohou a dává dárky. 😀
Další příklad v řadě jsou hned dva svátky pálení čarodějnic a PRVNÍ MÁJ. Dva svátky, které slavíme zvlášť a máme je za své. Hlavně za první Máj se Češi velice perou. Kde ale tento svátek má své kořeny? Má je přímo u Keltů. Jde o sabat Beltene, ze kterého oba tyto svátky pochází. Ano čtete správně, náš PRVNÍ MÁJ, je z Keltského svátku. Beltene začíná 30. dubna a protáhne se až do prvního května, na přelomu jara a léta, kdy zima na chvíli vymizí z našeho světa, se v nás totiž probouzí touha milovat a plodit, stejně jako v přírodě. Nastává tak doba světla v Keltském kalendáři. V tuto dobu dochází ke stavění májek, popíjení, oslavám, očistným koupelím a pálení ohňů. Tyto ohně se ale nepálí jen na obranu proti bytostem z jiného světa, ale také na to, aby u nich v lesích lidé promilovali celou noc až do prvního máje na oslavu Velké matky. Právě z těchto dob pochází náš zvyk líbat se pod rozkvetlým stromem na prvního Máje a od tud je také zvyk pálení čarodějnic převzaný od Germánů.
Světlá část keltského kalendáře končí začátkem listopadu s nástupem tmy, tedy Samhainem. V anglosaských zemích Halloweenem a u nás Dušičkami. Když jsem před rokem dlabala dýni, řekl mi děda je to skoro jako když jsme my jako malí dlabali řepy a mě to přišlo úsměvné, ale také zajímavé a tak jsem se šla zeptat k jeho mamince, mojí prababičce. Ta letos oslavila 90 let a vyprávěla mi o tom, že již ona jako malá dlabala se svými rodiči řepu a pak do ní dávala svíčku, aby se ochránili před zlými duchy. Něco jako Halloween jí nic neříká. A tak jsem zapátrala a zjistila jsem, že i rozsvěcení řep a tuřínů je původní součástí oslav Samhainu. Rozsvěceli, aby bloudící mrtvé duše viděli na cestu, důvod, proč se dnes o našich dušičkách svítí na hrobech. Dušičky jsou vlastně křesťanskou připomínkou vzkříšení Krista. V této době nosíme na hrob hlavně chryzantémy a to proto, že chryzantémy chrání před zlými dušemi. K těmto oslavám patřili i průvody v maskách a podobně.
Můj názor je tedy takový, že se nedá říct, tohle a tohle jsou naše svátky, tyhle jsou cizí. Podle mého, tu existuje nějaký společný základ, ze kterého všechny svátky vychází, a každá kultura si je nějakým způsobem poupraví. Stejně každý z nás zapálí svíčku za mrtvé a na ochranu před zlem ať už v lucerničce, v řepě a nebo v dýni.
Zdroj foto: Pixabay.com
