Na dnešní datum vychází výročí nedožitých 99. narozenin herecké legendy, paní Stelly Zázvorkové. Ta přišla na svět 14. 4. 1922 v Krči. Rodina architekta Jana Zázvorky se však nastěhovala do prostorného domu na Letné, odkud byl úžasný výhled nejen na Letenskou pláň, ale hlavně na Hradčany. Tady vyrůstala se starším bratrem Janem (1914 – 1991), který později navázal na rodinnou tradici – stal se uznávaným filmovým architektem.
Ovšem ke své krásné, ale chladné matce měla Stella velmi rozporuplný a neupřímný vztah a již klasikou se stala historka, kdy noblesní matka vyčítá své menší, korpulentnější dceři: “…ani stín mé krásy nejsi…” a mladá herečka s vtipem sobě vlastním jí kontruje: “…alespoň mám šarm, který chybí tobě…”
Zcela opačný, vřelý a hluboký, cit chovala ke svému bohémskému otci, taktéž si velice rozuměla se svým bratrem Jendou.
Rodiče se však zanedlouho kvůli naprosté rozdílnosti povah rozešli a Stella začala studovat na gymnáziu. Záhy přešla na Anglické lyceum, kde byl ředitelem hrabě Černín, a vrhla se na studium jazyků (plynně hovořila sedmi jazyky).
Odtud byl už jen krůček do divadla E. F. Buriana, kde začínala hlavně tanečními rolemi. Bohužel, do její slibně rozvíjející se kariéry zasáhla 2. sv. válka, mladá herečka byla svědkem Burianova zatčení i zavření divadla. I přes nacistické represe během heydrichiády (násilná smrt spisovatele V. Vančury nebo kolegyně A. Letenské) založila tato herecká omladina (Zázvorková, Brodský, Heverle) divadlo VĚTRNÍK u Topičů na Národní třídě – tady Stella získala celoživotní přátele-Z. Řehoře, J. Hlinomaze, M. Horníčka a také Miloše Kopeckého, svého jediného životního partnera, o kterém nejednou prohlásila, že ji poznamenal rukou mistra – jako “housle.
Brali se těsně po válce, zanedlouho se jim narodila dcera Jana, ovšem manželství skončilo záhy. Jednak kvůli nedostatku financí a zázemí vlastního bydlení, ale hlavně kvůli Kopeckého slabosti pro něžné pohlaví. Přesto i po rozvodu zůstali přáteli, ve filmu hráli mnohokrát manžele a p. Stella si do konce života nechala na dveřích jmenovku Zázvorková – Kopecká.
Největší tragédií pro oba bylo zcela zbytečné úmrtí jejich jediné dcery Jany, která v 15ti letech spáchala sebevraždu. A v únoru 1996 se úmrtím M. Kopeckého navždy uzavřela její nejbližší rodinná kapitola.
60. léta se nesla ve znamení spolupráce a přátelství s Janem Werichem, potažmo s jeho rodinou a pochopitelně divadlem ABC. Pamětníci dodnes vzpomínají na jejich pověstné Silvestry či opulentní hostiny otevřených dveří.
I v seniorském věku a přes časté zdravotní problémy se tato sympatická, vtipná dáma ráda zúčastňovala beneficí, charitativních akcí i besed s diváky, sepsala knihu receptů.
Zazářila ve filmech: Procesí k Panence, Anděl na horách, Až přijde kocour, Mezi námi zloději, Limonádový Joe, Svatba jako řemen, Utrpení mladého Boháčka, Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, Zítra to roztočíme, drahoušku, Což takhle dát si špenát, Oči pro pláč, Pelíšky či Román pro ženy.
V roce 2001 získala cenu Thálie za celoživotní přínos filmu a v roce 2005 Českého lva. Jejím posledním filmovým počinem byla role babičky Marešové ve snímku “Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště”.
Dne 18. května 2005, měsíc po 83. narozeninách, ji doma mrtvou našel synovec. Dotlouklo její unavené srdíčko. Věčným spánkem odpočívá na hřbitově v pražském Motole po boku své dcery Jany.
