Jiří Wolker se narodil 29. března roku 1900 do dobře situované měšťanské rodiny bankovního úředníka v Prostějově. Zde vystudoval gymnázium a na přání otce odešel na práva, ale mimo to se zapsal na některé přednášky na filozofické fakultě.
Rodinné prostředí Jiřího Wolkera bylo naplněno kulturou a také profesoři prostějovského gymnázia podporovali Wolkerovy umělecké sklony. Byl všestranně nadaný – literárně, výtvarně i hudebně. Už na gymnáziu publikoval ve studentských časopisech, Kromě toho byl nadšený Sokol a skaut.
Jiří Wolker byl členem Literární skupiny a Devětsilu. Zde také získal přátelství se svými vrstevníky – začínajícími básníky a literáty.
Zdraví Jiřího Wolkera nebylo od dětství pevné, proto rodina usilovala o jeho pobyty ve skautských táborech a u moře. Za pražských studií u něho propukla tuberkulóza. Opakovaný pobyt u moře, ani léčení ve Vysokých Tatrách mu nepomohly a nakonec této nemoci ve věku 24 let podlehl. Je pochován na městském hřbitově v Prostějově.
Jiřího Wolkera potkal osud všech výrazných básníků, kteří zemřeli velmi mladí. Stal se ztělesněním jednoho směru poezie, protože jej nestačil nahradit jiným. Tak se z Wolkera stal symbol proletářské poezie dvacátých let.
Nejznámějšími sbírkami se staly Host do domu, Svatý kopeček a Těžká hodina.
„Smrt není zlá, co zlé je, to umírání je.“
„Přišel jsem na svět, abych si postavil život dle obrazu srdce svého.“
„Měl jsem několik mrzutých dnů, ale teď jsem jim dokonce vděčen. Vděčím všemu, i tomu, že vše kolem mě je tak chladné a odměřené. Narůstají mi docela nové oči, které chápou život docela jinak, a když jdu večer ulicí, cítím, jak srůstám se vším. Srůstám v nový život a cítím, jak se mi chce žít.“
„Člověk musí mít někoho rád; člověk je sám, ztratil se mezi lidmi.“
