Právě dnes uplyne 107 let od narození jednoho z nejznámějších českých spisovatelů, jež se stal po Haškovi a Čapkovi třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Patřil zároveň k symbolům tuzemské literatury v zahraničí. Ačkoli psal o Češích a pro Čechy, náměty jeho knih byly vždy srozumitelné i světovému publiku.
Bohumil Hrabal se narodil v roce 1914 v Brně. Z dětstkých let mu v paměti utkvěl především nymburský pivovar, který byl dlouhá léta jeho bydlištěm, nicméně většinu svého dospělého života strávil v Praze. Není žádné přehvapení, že mezi jeho méně oblíbené práce patřila činnost posunovače na dráze, dělníka ve sběrných surovinách nebo v kladenských ocelárnách. Při psaní knihy se svými životními a pracovními zkušenostmi častokrát inspiroval.
Kvůli dvěma nevydařeným pokusům o vydání raných děl se své první knihy dočkal až těsně před padesátými narozeninami. Jako první vyšel v roce 1963 povídkový soubor Perlička na dně. Hned po něm byl vydán titul Pábitelé. Tento novotvar vymyslel Hrabal ze slova pábit, což se původně používalo jako výraz pro pokuřování dýmky. V jeho podání je ovšem pábitel osobitý vypravěč, který si rád realitu i svůj příběh domýšlí a přibarvuje. Těmito postavami se Hrabalovy knihy hemží a čtenáři je mají nejraději.
Autor se psaní knih věnoval od padesátých let, přičemž od šedesátých profesionálně. Po okupaci v srpnu 1968 dostal Hrabal zákaz psát. V tvorbě pokračoval neoficiálně, spolupracoval s exilovými nakladateli a jeho díla vycházela v samizdatu. Po roce 1989, kdy byl uvolněn přístup k jeho dílu, se stal jedním z nejslavnějších českých spisovatelů 20. století.
Bohumil Hrabal napsal desítky románů a povídkových knih, za něž získal řadu literárních ocenění. Za jeho vrcholné tvůrčí období jsou považována sedmdesátá léta, kdy napsal román Obsluhoval jsem anglického krále, Něžného barbara, Slavnosti sněženek nebo Postřižiny, které jsou součástí trilogie zvané Městečko u vody. Tuto etapu uzavírá kritiky a odborníky nejoceňovanější kniha Příliš hlučná samota, která vyšla v roce 1980.
Celá řada Hrabalových knih se dočkala i filmové podoby, které se téměř ve všech případech ujal Jiří Menzel. Hned za druhý z filmů na hrabalovské téma získal režisér v roce 1966 Oscara. Ostře sledované vlaky totiž vznikly až po filmové povídce Automat Svět, který patří do souboru Perličky na dně.
