Asi nebude moc těch, kteří by někdy ve spojení se Štědrým dnem neslyšeli o půstu a následné odměně v podobě Zlatého prasátka.
Kde se však tato pověra vzala?
Původ bychom našli v indoevropských náboženstvých, kde je vepř všeobecně zasvěcen slunci a spojován s jeho zrozením, příkladem je římský Saturn, který během saturnálií měl přijíždět na voze taženým prasetem se zlatými štětinami.
V době adventu se odnepaměti postili zejména věřící. Délka půstu se pak v různých církvích a diecézích lišila. Postí se obvykle ale i nekřesťanské rodiny, půst je tradičním českým vánočním zvykem bez ohledu na náboženskou příslušnost. Pohany ovšem na rozdíl od křesťanů, kteří půst nikdy neměli spojený se zlatým přeludem a prasata považovali za ikonu něčeho podřadného, lákala právě vidina zlatého prasátka pro štěstí. Zlato signalizovalo započatý odchod zimy, prase zase příslib hojnosti a prosperity.
Tradice je zážitkem především pro děti, podle lokálních nebo rodinných zvyků rodiče postícímu se dítěti zlaté prasátko často předvedou, třeba v podobě odrazu zrcátka na zdi. U nás v rodině se vždy dělá prasátko z citronu, má pak čestné místo na míse s bramborovým salátem.
