Hudba a vaření: Tajemství relaxace a kreativity v nepohodlné kuchyni
Vaříte rády? Máte v kuchyni místo rozmrzelé nálady radost? Je pro Vás kuchyně místem relaxace? Nebo je to otročina? Temný kout, který po vpádu členů domácnosti zeje prázdnou lednicí a skvrnami od čehokoli? Já už vystřídala kuchyní mnoho. Bydlení v podnájmech dá hodně do života.
Moje aktuální kuchyň je děsná. Protože je stará, vrže a skřípe. Horní skříňky se kymácí, jen když kolem projdu. Voda z kohoutku cáká všude po lince, ale téměř nikdy se netrefí do dřezu. Nedostatek elektrických zásuvek je alarmující, a když potřebuju mixovat, rozloučím se s konvicí. Když potřebuju zadělat těsto, jde do háje sporák. Spodní skříňky nemají v horní části záda, a tak musím mít nádobí jen vepředu. Poněvadž když něco zapadne, už se s tím neshledám. Leda odsunout celou linku. Takhle už jsem se musela rozloučit se dvěma struhadly, cedníkem a pokličkou. Pracovní plocha je bídně malinká. Nádobí musím umývat několikrát za jedno vaření, abych vůbec mohla nakrájet cibuli. Zoufalá kuchyň si žádá zoufalé činy. Ale ne u mě doma. Já si na tu svou vysněnou budu muset ještě chvíli počkat. Vím, že se dočkám. Moje kuchyň bude tak krásná, skvělá a nevrzající, že si budu myslet, že jsem v nebi.
Moje láska k hudbě všechny ty nedokonalosti zastíní. Jednu zásuvku zkrátka musím obětovat, aby mi úplně nešiblo. Do ní totiž zapojím notebook a už si to na youtubku klikám. Lepší vaření neexistuje. Volume doprava a jedu. Krájím, smažím, peču, vařím. Zpívám, tančím, kroutím zadkem. Kdo se přizná, že to dělá stejně? Miluju soboty dopoledne. To je totiž myslivec buď v práci, nebo v lese. Já jsem sama doma. Nikdo nekouká, jak se kroutím a nikdo neposlouchá, co poslouchám já. V takových chvílích se totiž můj jinak skvělý hudební vkus naprosto zvrhne! Jdu z extrému do extrému. Prokládám Adele s naostřenými noži, do toho jsem často nafrněná. Chvíli jede heavy metal a pak už prší krásně. Cindy ví jak na mě, když se holky chtějí jen bavit. A Pop! No to je prostě libovka. Boty proti lásce a sklípek je klasika. To už jde mé kuchařské umění téměř do finiše. Aby vše dobře dopadlo, je třeba trochu zklidnit a pustit tam nějakou romantiku.
Totální zatmění srdce mě dostane pokaždý. Jsem jako praštěná. Lítám po kuchyni s vařečkou v ruce. Pak taky ta podlaha vypadá. Jednou se mi dokonce podařilo cáknout bramborovou kaši až na okno, to když jsem v afektu chtěla udělat zvedačku. Ovšem nikdo mě nechytil! Je to super pocit. Moct si zatancovat (lepší výraz by byl dělat trhavé pohyby s chňapkama na rukách) a jen vnímat hudbu. Do toho sem tam něco zamíchat, nakrájet nebo osmažit. Mě se tak vaří prostě nejlíp. Jen tak v šatech, žádná podprsenka ani spoďáry! Tyhle části oděvu nemají u mě o víkendu co dělat. No a nejsou to jen soboty dopoledne.
Využiju každý chvilky, kdy není myslivec doma, a já musím vařit.
Bylo to ve všední den. V lednici prázdno, nákup v tašce a chlap vypadl do lesa. Pustila jsem životodárnou hudbu a začala kouzlit. Už se stmívalo, musela jsem rozsvítit. Okna do kuchyně vedou na dvorek. Zrovna když jsem si málem ukroutila zadek a boky ve stylu velmi vzdáleně připomínajícím Shakiru, objevili se na dvorku dva v zeleném. Samozřejmě že jsem si jich všimla, až když jsem pouštěla další píseň. Ti volové se tlemili ještě o hodinu později.
I přes zacákanou podlahu a okna, i přes to, že můžu být každou chvíli chycena v polohách, které nevysvětlím, svého tanečně-kulinářského umění se nehodlám vzdát. Je to můj relax. Moje droga. Mé já! A mimochodem, co jiného by mě přinutilo strávit takovou dobu v kuchyni?!
Zdroj foto: Pixabay.com
