Asi všichni víme, že když se někdo dostane do problémů a jeho příjmy nestačí pokrýt náklady a všechno se to pokazí a přijde exekuční příkaz, většina dlužníků se snaží, aby exekutor neměl co brát. A tady vzniká úplně nádherný prostor pro podvodníky, kteří Vám slíbí pomoct z problémů, majetek tzv. zajistit proti exekuci a podobně.
Spousta zoufalých lidí dělá zoufalé a naprosté neuvážené věci
Pokud se následně věcí zabývá Policie, tak nechápe, jak je to možné, že někdo tak hloupě naletí, a vlastně vůbec tomu poškozenému nechce věřit, že se to tak vůbec mohlo stát a podezřívá je, že si to všechno vymysleli, protože to je prostě tak pošetilé, že to hlava nebere.
O to smutnější je, když se terčem takovýchto podivných praktik stanou starší lidé. Pokud se dostanete do problémů a nějaká firma Vám nabídne, že Vaše dluhy zaplatí a ještě Vám půjčí, ale pro zajištění své pohledávky chce, abyste na někoho převedli svoje členská práva k družstevnímu bytu, pak doporučuji velmi rychle takovouto šlechetnou nabídku odmítnout.
Těch případů je skutečně moc
Mám několik klientek a scénář byl vždy obdobný – finance se neuhlídaly, hrozily exekuce. Přišla spasitelská firma, do smlouvy se dala půjčená částka, která neodpovídala ani částce skutečně vyplacené, převedla se práva k bytu a byt byl pryč. Družstevní byt se převedl do vlastnictví a následně se prodal někomu třetímu. Peníze se tak nedostaly přes exekutora k věřitelům, ale k někomu úplně jinému. Takže ostrouhal dlužník i věřitelé.
Zarážející je to, že lidé skutečně podepíšou smlouvy, které jsou pro ně zcela nevýhodné, nebo se nechají připravit o majetek a nemají vůbec žádné smlouvy, nebo si dost často ani nepamatují, co vůbec podepsali. Podle mého názoru je vysvětlení celkem logické, protože pokud je člověk ve stresu, tak dělá neuvěřitelné věci. Horší je, pokud jeho jednání pak posuzují lidé v klidu svých kanceláří, tak se jim těmto příběhům nechce věřit.
Když je poškozených více
Pokud se podaří prokázat, že poškozených je v nějaké určité věci více, tedy, že „scénář záchrany dlužníků“ je obdobný a vždy se zde na postu spasitelů vyskytují stejní lidé, věc začne šetřit policie a poškozeného toto řízení nestojí další náklady. Vše je v kompetenci policie, státního zastupitelství a posléze soudu. V některých případech poškozený může dostat i zmocněnce pro trestní řízení na náklady státu.
Pokud je pachatel odsouzený a poškozený se přihlásí k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, soud mu může i v rámci trestního řízení vyhovět a náhradu škody přiznat. Pokud se jedná o složitější způsob prokazování konkrétní výši škody, je poškozený odkázán se svým nárokem na civilní řízení. Nicméně v ruce už má rozsudek, který prokazuje, že se „něco“ stalo. Nutné je, aby se poškozený nejpozději při hlavním líčení soudu připojil s vyčísleným nárokem na náhradu škody. V zásadě se dá říct, že jednání u soudu řídí soudce, na jedné straně vystupuje státní zástupce a na druhé straně obhájce obžalovaného. Poškozený je aktivní jako svědek, pokud je slyšen, jinak může přenechat (pokud nemá svého zmocněnce) řízení na jiných.
Když je poškozeným jedinec
Horší je, když se jedná o osamělého poškozeného jedince, který se musí svého nároku domáhat soudní cestou civilního práva. I když může dostat obhájce na náklady státu, avšak pokud spor prohraje, hradí náklady druhé straně. Navíc všechna řízení jsou časově náročná a starší člověk zapomíná, takže když jsem poslouchala právě paní, která mi takto byla přidělena, orientovat se v její výpovědi bylo dost dobře nemožné.
Poškozený, který se domáhá svého práva, musí být v civilním řízení mnohem aktivnější, svoje práva a nároky musí prokázat, musí tvrdit skutkové okolnosti, musí prostě dokázat, že jeho nárok v žalobě je důvodný. Nedovedu si tedy představit poškozeného, jak by mohl úspěšně takové řízení zvládnout sám, bez odborné pomoci.
Další případ, se kterým jsem se setkala, byla paní, která chtěla dát svoji nemovitost svému synovi. Ale protože syn měl rovněž nějaké nesrovnané účty s věřiteli, objevila se na scéně paní, která byla ochotná přepsat nemovitost na sebe, aby pomohla, než si pán své problémy vyřeší atd. atd. A výsledek? Nemovitost tzv. zabavila insolvenční správkyně této laskavé paní, co chtěla pomoct. Nehradil se mimo jiné úvěr, který si paní na nemovitost načerpala, použila pro sebe a nesplácela.
Je nutné spolupracovat a snažit se svůj problém aktivně řešit
Pokud se tedy prokáže, že k převodu práva vlastnictví členských práv k družstevnímu bytu či k převodu vlastnictví došlo na základě spáchané trestné činnosti, taková smlouva se stane neplatnou a mělo by tak dojít k navrácení v předchozí stav. Nicméně situaci samozřejmě komplikuje skutečnost, že na nemovitosti je zřízeno zástavní právo za účelem zajištění úvěru, který banka poskytla třetí osobě, který si na byt vypůjčila, i když jej nikdy ani neviděla.
Podle mého názoru, pokud se prokáže trestná činnost, nebo poškozený vyhraje civilní řízení, ke své nemovitosti se může probojovat, ale trvá to hrozně dlouho. V mnoha případech se jedná o podvedené, kteří nemají prostředky na to, aby si vzali právníka, a ne vždy stát tyto náklady platí, protože je tomu tak jen v konkrétně stanovených případech.
Osobně si myslím, že nejmenší zlo je zajít za advokátem se poradit. Exekutorům je možné splácet dluh ve splátkách, resp. k exekuci nemusí ani dojít, pokud dlužník komunikuje s věřitelem a splácí, je možné podat návrh na oddlužení. Vždy je ale nutné spolupracovat a snažit se svůj problém aktivně řešit a, pokud možno, za asistence kompetentní osob, a to vše před podpisem „nějaké“ podivné smlouvy.
Vím, že pokud je člověk zoufalý a neví kudy kam, dělá unáhlená rozhodnutí, nicméně bych všem takto postiženým ráda navrhla, aby ještě před podpisem „smlouvy“ zašli do advokátní kanceláře, kterých je velký výběr.
Mám několik klientek a scénář byl vždy obdobný – finance se neuhlídaly, hrozily exekuce. Přišla spasitelská firma, do smlouvy se dala půjčená částka, která neodpovídala ani částce skutečně vyplacené, převedla se práva k bytu a byt byl pryč. Družstevní byt se převedl do vlastnictví a následně se prodal někomu třetímu. Peníze se tak nedostaly přes exekutora k věřitelům, ale k někomu úplně jinému. Takže ostrouhal dlužník i věřitelé.
Zarážející je to, že lidé skutečně podepíšou smlouvy, které jsou pro ně zcela nevýhodné, nebo se nechají připravit o majetek a nemají vůbec žádné smlouvy, nebo si dost často ani nepamatují, co vůbec podepsali. Podle mého názoru je vysvětlení celkem logické, protože pokud je člověk ve stresu, tak dělá neuvěřitelné věci. Horší je, pokud jeho jednání pak posuzují lidé v klidu svých kanceláří, tak se jim těmto příběhům nechce věřit.
Když je poškozených více
Pokud se podaří prokázat, že poškozených je v nějaké určité věci více, tedy, že „scénář záchrany dlužníků“ je obdobný a vždy se zde na postu spasitelů vyskytují stejní lidé, věc začne šetřit policie a poškozeného toto řízení nestojí další náklady. Vše je v kompetenci policie, státního zastupitelství a posléze soudu. V některých případech poškozený může dostat i zmocněnce pro trestní řízení na náklady státu.
Pokud je pachatel odsouzený a poškozený se přihlásí k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody, soud mu může i v rámci trestního řízení vyhovět a náhradu škody přiznat. Pokud se jedná o složitější způsob prokazování konkrétní výši škody, je poškozený odkázán se svým nárokem na civilní řízení. Nicméně v ruce už má rozsudek, který prokazuje, že se „něco“ stalo. Nutné je, aby se poškozený nejpozději při hlavním líčení soudu připojil s vyčísleným nárokem na náhradu škody. V zásadě se dá říct, že jednání u soudu řídí soudce, na jedné straně vystupuje státní zástupce a na druhé straně obhájce obžalovaného. Poškozený je aktivní jako svědek, pokud je slyšen, jinak může přenechat (pokud nemá svého zmocněnce) řízení na jiných.
Když je poškozeným jedinec
Horší je, když se jedná o osamělého poškozeného jedince, který se musí svého nároku domáhat soudní cestou civilního práva. I když může dostat obhájce na náklady státu, avšak pokud spor prohraje, hradí náklady druhé straně. Navíc všechna řízení jsou časově náročná a starší člověk zapomíná, takže když jsem poslouchala právě paní, která mi takto byla přidělena, orientovat se v její výpovědi bylo dost dobře nemožné.
Poškozený, který se domáhá svého práva, musí být v civilním řízení mnohem aktivnější, svoje práva a nároky musí prokázat, musí tvrdit skutkové okolnosti, musí prostě dokázat, že jeho nárok v žalobě je důvodný. Nedovedu si tedy představit poškozeného, jak by mohl úspěšně takové řízení zvládnout sám, bez odborné pomoci.
Další případ, se kterým jsem se setkala, byla paní, která chtěla dát svoji nemovitost svému synovi. Ale protože syn měl rovněž nějaké nesrovnané účty s věřiteli, objevila se na scéně paní, která byla ochotná přepsat nemovitost na sebe, aby pomohla, než si pán své problémy vyřeší atd. atd. A výsledek? Nemovitost tzv. zabavila insolvenční správkyně této laskavé paní, co chtěla pomoct. Nehradil se mimo jiné úvěr, který si paní na nemovitost načerpala, použila pro sebe a nesplácela.
Je nutné spolupracovat a snažit se svůj problém aktivně řešit
Pokud se tedy prokáže, že k převodu práva vlastnictví členských práv k družstevnímu bytu či k převodu vlastnictví došlo na základě spáchané trestné činnosti, taková smlouva se stane neplatnou a mělo by tak dojít k navrácení v předchozí stav. Nicméně situaci samozřejmě komplikuje skutečnost, že na nemovitosti je zřízeno zástavní právo za účelem zajištění úvěru, který banka poskytla třetí osobě, který si na byt vypůjčila, i když jej nikdy ani neviděla.
Podle mého názoru, pokud se prokáže trestná činnost, nebo poškozený vyhraje civilní řízení, ke své nemovitosti se může probojovat, ale trvá to hrozně dlouho. V mnoha případech se jedná o podvedené, kteří nemají prostředky na to, aby si vzali právníka, a ne vždy stát tyto náklady platí, protože je tomu tak jen v konkrétně stanovených případech.
Osobně si myslím, že nejmenší zlo je zajít za advokátem se poradit. Exekutorům je možné splácet dluh ve splátkách, resp. k exekuci nemusí ani dojít, pokud dlužník komunikuje s věřitelem a splácí, je možné podat návrh na oddlužení. Vždy je ale nutné spolupracovat a snažit se svůj problém aktivně řešit a, pokud možno, za asistence kompetentní osob, a to vše před podpisem „nějaké“ podivné smlouvy.
Vím, že pokud je člověk zoufalý a neví kudy kam, dělá unáhlená rozhodnutí, nicméně bych všem takto postiženým ráda navrhla, aby ještě před podpisem „smlouvy“ zašli do advokátní kanceláře, kterých je velký výběr.
Horší je, když se jedná o osamělého poškozeného jedince, který se musí svého nároku domáhat soudní cestou civilního práva. I když může dostat obhájce na náklady státu, avšak pokud spor prohraje, hradí náklady druhé straně. Navíc všechna řízení jsou časově náročná a starší člověk zapomíná, takže když jsem poslouchala právě paní, která mi takto byla přidělena, orientovat se v její výpovědi bylo dost dobře nemožné.
Poškozený, který se domáhá svého práva, musí být v civilním řízení mnohem aktivnější, svoje práva a nároky musí prokázat, musí tvrdit skutkové okolnosti, musí prostě dokázat, že jeho nárok v žalobě je důvodný. Nedovedu si tedy představit poškozeného, jak by mohl úspěšně takové řízení zvládnout sám, bez odborné pomoci.
Další případ, se kterým jsem se setkala, byla paní, která chtěla dát svoji nemovitost svému synovi. Ale protože syn měl rovněž nějaké nesrovnané účty s věřiteli, objevila se na scéně paní, která byla ochotná přepsat nemovitost na sebe, aby pomohla, než si pán své problémy vyřeší atd. atd. A výsledek? Nemovitost tzv. zabavila insolvenční správkyně této laskavé paní, co chtěla pomoct. Nehradil se mimo jiné úvěr, který si paní na nemovitost načerpala, použila pro sebe a nesplácela.
