Toto datum se jednou provždy zapsalo černým písmem do historie tramvajové dopravy.
V roce 1947 se v Ústí nad Labem na Bukově odehrála nejhorší tramvajová nehoda v dějinách Československa i Česka. Došlo zde k havárii plně obsazené soupravy tramvaje (motorový vůz 25 + vlečný vůz 105) jedoucí na lince 1.
Ta odjížděla z Telnice, směrem k centru Ústí nad Labem. Trať téměř celou dobu klesala. Cestujícími byli výletníci, kteří navštívili ústecké okolí a nyní se vraceli zpět do města. Vinou přeplněnosti, možná nezkušenosti řidiče, snad i selhání brzd nabrala tramvaj postupně až sedmdesátikilometrovou rychlost. Po posledním prudkém klesání zvaném Walerův kopeček vjela do rozjezdové výhybky konečné Bukov. Motorový vůz se naklonil a zachytil o sloup trolejového vedení, který jej rozpáral. Vlečný vůz 105 byl v podstatě vymrštěn na vlečný vůz (63) soupravy linky 5 stojící na vedlejší koleji.
Bilance této nehody překonala všechny havárie předcházející: třicet lidí zahynulo, těžce zraněných bylo 45, lehce pak 31. Přímo na místě zahynulo 19 lidí, další dva zemřeli při převozu do nemocnice a zbylých devět pak ještě v ní. Pohřbu obětí se 18. července zúčastnilo celkem 30 tisíc lidí, včetně tehdejšího ministra vnitra Václava Noska. Celá akce se změnila v celonárodní tragédii, a proto také zůstala v živé paměti na velmi dlouho.
_A.jpg)
Památník obětem nehody
Tehdejší vyšetřování svalilo veškerou vinu na řidiče tramvaje, který při tragédii také zahynul. K šedesátému výročí byl odhalen památník obětem havárie.
