Erasmus Rotterdamský
Neradujeme se z ničeho vlastního, pokud to nesdílíme.
 
Proč sdílím? Protože si myslím, že sdílená bolest – poloviční bolest, a sdílená radost – dvojnásobná radost. Myslíte, že ne? Já myslím, že ano, a proto SDÍLÍM. Sdílím svoje radosti, bolesti, úspěchy a neúspěchy, a nesdílím sama. Naučila jsem se sdílet od těch, kterým to tak funguje. Tak sdílím a potvrzuji, ano, funguje to.
Miriam, Stáňa, Alice, David, Pavel, Lucie, Míša, Martina, to jsou ti, které jsem četla a čtu stále. Jak už jsem někde psala, kdekdo tomu říká brak, ale pro mně to bylo přínosné čtení, protože jsem se díky tomu vyhrabala ze svý ulity, přeladila se a nastartovala tak, že sebe samu bavím.
Je pravda, že člověk nemusí dát sám sebe beze zbytku na odiv ostatním, ale jen nakouknout. Proč ne.
Tak sdílím….resp. začínám sdílet. “Články” obsahují jen útržky toho, co a proč jsem udělala, zbytek si ten, kdo bude chtít znát víc zajisté najde. Nevnucuju se, nepodbízím se. Nýbrž nabízím ukázku toho, že všechno jde, když se chce. Nabízím to ale jen těm, kteří o to mají zájem, těm, kteří jsou na tom jako já před zhruba rokem, dvěma. Těm, kteří hledají impuls, motivaci, a zkrátka prožitek někoho druhého je utvrdí v tom, že má smysl se pouštět do “nesmyslu” 🙂 Ostatním, co ohrnují nos, vysmívají se, zesměšňují a opovrhují, těm fakt tyhle “bláboly” určené nejsou.
A kde jsem se vzala? Nevyskytla jsem se teď, ale čmárám už zhruba deset let. Jen jsem nesdílela, neměla jsem potřebu, a teď ji mám…..a citát mluví jasně.
Jdu se radovat 😉
 
0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account