Nevím ani kde začít . No tak začnu tím jak jsem otěhotněla přes antikoncepci , u přítele jsem si dítě doslova vybojovala i přes to že ho nechtěl ( jako každej jinej chlap když to není z jeho hlavy) . Pak jsem poslouchala připomínky tchýně že nevíme do čeho jdeme , že když se nebudem starat tak na nás pošle sociálku atd…. No prostě nervy . Pak se mi narodil Syn císařem a zase to začlo věčně věků přerovnané dětské oblečení , že moc dlouho kojím , že musím kojit a další a další keci co vedli k tomu že jsem přišla nervama o mléko. Pořád mi cpala co mu mám obléci , nebo že je moc nabalenej . No prostě konec . Došlo to tak daleko že se v synovo 8 měsících odstěhovala od nás a byl chvíli klid . Pak jsem othotněla podruhé ( už plánovaně ) . Když se narodil druhý syn , tak jsem jí poprosila aby se občas u nás stavila a zkontrolovala zda tu maj uklizeno a nestrádají . Samzřejmně byla u nás každý den. První syn byl závislej na své deččce co musel mít u spaní . A jí nenapadlo nic jiného než jí před ním sebrat a dát vyprat , když přišel ze školky . Tak dostal hysterák , místo toho aby ho uklidnila tak na naněj nastoupila a on jí poblinkal a 4x se pak ještě pocůral ze spaní……. od té doby jí syn nechtěl na hlídání. Mezitím se k nám přistěhoval švagr . Zatím to s ním tady nějak funguje. Jen občas skorošvagrovou nemůžu vůbec vystát, pořád se uráží a nikdo neví proč . Je to prostě na moc dlouho psaní ale aspoň trochu jsem si ulevila
