První máj je v západní kultuře jarní svátek zamilovaných slavený 1. května.
Starší podoba svátku je zpravidla zastíněna oslavami Svátku práce nazývaného též První máj. První máj také úzce souvisí se slavnosti konanými v jeho předvečer jako je české Pálení čarodějnic, Valpuržina noc v německy mluvících zemích a Skandinávii a gaelský Beltaine, a stavěním májek. V římskokatolickém prostředí je celý květen prováděna májová pobožnost k poctě Panny Marie.
V Česku je První máj tradičně chápán jako svátek zamilovaných a celý květen jako měsíc lásky. S tímto pojetím je tradičně spojena především noc předcházející prvnímu květnu zahrnující stavění a hlídání máje, vylévání cestiček z hašeného vápna smíšeného s vodou mezi domy milenců a malování vápnem srdcí a nápisů na jejich vrata.
Na První máj se také líbají zamilované páry pod rozkvetlým stromem. Podle etnografky Kláry Posekané se nejedná o starý zvyk, mohl vzniknout okolo počátku 20. století a pravděpodobně v mětském prostředí, snad v souvislosti s Karlem Hynkem Máchou a Petřínem. Za vhodný strom bývá nejčastěji považována třešeň, višeň, jabloň či bříza.
V tento den či předcházející se také koná studentská slavnost majáles.
Ve Spojeném království se První máj slavil tradičně tancem mladých mužů a žen okolo májky a v některých venkovských oblastech je slaven dodnes. Oslavy zahrnovaly také průvod vedený dívkou zvolenou za Královnu máje, případně i chlapcem zvoleným Králem máje oděným v zelené symbolizující plodnost a jaro. Ve středověku bylo slavení tohoto svátku církví tolerováno ale roku 1644 pod vlivem puritánů stavění májek zakázáno. Po restauraci monarchie v roce 1660 však bylo jejich stavění obnoveno a v 19. století ještě získalo na popularitě. V téže době však oslavy ztratily zbytky svého předkřesťanského a plodnostního charakteru a tanec kolem máje se proměnil v dětskou hru.
