Celý můj život se točí kolem jídla a sportování. Patnáct let jsem matkou bezlepkáře a tak vím co vím a umím co umím. Studovala jsem školy, četla jsem knihy, chodila jsem na přednášky a semináře našich předních výživových odborníků. Ale sám život je ta nejlepší škola, která se mi mohla dostat. Osobní zkušenost je nepřenositelná a tak se s vámi ráda podělím o své poznatky. Již druhým měsícem se stravuji živou stravou a rozhodně se nechci označit za vegetariána, vegana, vitariána. Každý z nás je individualita a pro mě jakékoliv zaškatulkování zavání omezením, nesvobodou. Ze svého jídelníčku jsem nenásilnou formou vyřadila živočišné potraviny a přestala jsem vařit. Já masožravec a bez masa?
To nedokážu, to není možné, to nemohu zvládnou!
Obavy a strachy z něčeho nového a neznámého nás jen svazují udělat ten první, rozhodující krok. Krok do neznáma. Strach jsou totiž mříže našeho vězení. Po 45 letech jsem konečně začala naslouchat svému tělu a to si vždy samo řekne co potřebuje. Dřív jsem k němu byla bohužel slepá i hluchá a to mě přivedlo jen ke zdravotním komplikacím. Před třemi lety jsem se jednoho dne probudila a nemohla jsem se vůbec pohnout. Tělo bylo ztuhlé jako kámen. Pět měsíců v posteli a imunitní systém selhal.
. Jela jsem totiž na maximum a nenaslouchala jsem svému tělu. Nevěděla jsem, že každá bolest je informace a řeč těla se mnou. S přestávkami jsem byla dlouhých sedmnáct měsíců na pracovní neschopnosti. Prodělaná borelióza s infekcí v těle se mnou pořádně zamávaly. Pomoc jsem hledala u odborníků. U lékařů.
Kam jinam bych šla?
Obraz konvenční medicíny jsem měla velice zidealizovaný a pořádně jsem u odborníků narazila. Jejich péče mě dostávala bohužel do horšího stavu. Nasazené léky měli vedlejší účinky a já cítila, že tudy cesta nevede. Rozhodla jsem se, že nic horšího snad nemůže už být a díky úporným bolestem, které mě sužovaly jsem udělala krok do neznáma. Zbavila jsem se strachu a vykročila jsem. Prožila jsem zkušenost, za kterou budu po zbytek života jen a jen děkovat.
Restartovala jsem své myšlení, svůj osobní, ale i profesní pohled na život. Naštěstí mé odhodlání podívat se na živou stravu bylo tím nejlepším krokem. Objevila jsem cestu za zdravím, vitalitou, životem plným energie. Jaké mám důvody nejíst živočišnou stravu – maso, mléko, mléčné výrobky a vajíčka? Jaké důvody mě vedou neupravovat potravu tepelným zpracováním, tedy nevařit? Přední odborníci na výživu maso a mléčné výrobky označují za největší zdroj bílkovin, které lidské tělo potřebuje.
I já se to učila.
Bohužel se k nám z neznámého důvodu nedostanou informace o výzkumech, které toto tvrzení vyvracejí. Rostlinná strava by měla být základem našeho jídelníčku jako u našich předků. Je dokázané klinickými testy a vyzkoušené na beznadějných pacientech, kteří čekali na smrt, že žijeme v nevědomosti jak to je se stravou. Živočišná strava nás vede k záhubě v podobě nárůstu civilizačních chorob. Rostlinná strava ozdravuje a vede k vitalitě do pozdního věku života. Tato informace není nic nového. Naši předkové to věděli moc dobře a podle toho se také chovali.
A jak to je s vařením?
Tepelným zpracováním zničíme výživové hodnoty, které naše tělo potřebuje. Zejména pak enzymy a vařená strava se těžce také tráví. Není nic lepšího než si to vyzkoušet na vlastní kůži. Co je to Živá strava = Raw food ? Jde o živou kuchyni bez vaření. Co v kuchyni jako kuchařka zdravé stravy tedy dělám? Namáčím, klíčím, kvasím, krájím, strouhám, mixuji, odšťavňuj, suším. Jde o neuvěřitelnou hru a zábavu, při které objevuji ojedinělé kombinace a chutě. Svět mi otevřel nové možnosti poznání. Sama sebe a světa potravy. Již Hippokrates hlásal ať je strava našim lékem a to před 2 000 lety. Ve 21.století jsme na jeho učení tak nějak zapomněli a podlehli jsme tlaku ze strany potravinářského průmyslu, kterému jde především o prodej a o prosperitu.
Ale ne o prosperitu zákazníka, ten si musí zvyknout tak, aby i příště koupil. Zdraví člověka je totiž jen a jen v rukách každého z nás. Pokud tuto základní myšlenku nepochopíme a nadále se necháme masírovat reklamou na nové a nové výrobky, které nás mají zasytit, ze začarovaného kruhu podvýživy, nadváhy, obezity se nikdy nedostaneme. Toto vše vede jen k nárůstu civilizačních chorob, kterými začínají trpět už i naše děti. Jít si ulovit svého mamuta a nasbírat si šťavnaté plody můžeme bohužel jen v supermarketech a tam je nabídka taková jaká je. Jsme to co jíme, jak žijeme a jak myslíme. Jsme individuality a tak by se i na nás mělo pohlížet. Každý by si měl najít vlastní cestu, která vede ke zdraví, vitalitě, k životu bez nemocí i v pozdním věku. Není důležitá délka života, ale jeho kvalita.
Všem držím palce. Svoji cestu jsem už našla.
Teď je řada na vás.
Zdroj foto:Pixabay.com
