Výstižné přísloví v úvodu vlastně říká vše a asi by nebylo nutné k tomu cokoli dodávat. Jenomže já mám potřebu, potřebu k tomu říct “svý”.
Mohla bych celé své povídání poskládat jen z přísloví. Bez práce nejsou koláče, trpělivost růže přináší, všechno špatné je k něčemu dobré, tak dlouho se chodí se džbánem……atd atd… A vlastně by všechna ta přísloví vystihla moje bytí, moje pokusy, moje snahy, chyby, pády, vzestupy, a zase pády, naději, i beznaděj.
Ale inspirována nespočetným množstvím motivačních článků a ebooků těch, jenž se jim podařilo vymanit ze stereotypu , zkusím to i já nějak sesmolit svými slovy. Miluju opravdové příhěhy opravdových lidí, kteří opravdu něčeho dosáhli. Ať už to bylo cokoli, pro ně to bylo to nej co chtěli, anebo mohli dosáhnout. Je to velice inspirativní (pro mě rozhodně), a každý takový článek, blog, či ebook mě neskutečně dobíjí velice pozitivní energií.
Leckdo takovou četbu nazve brakem, leckdo se vyjádří na adresu těchto psavců pejorativě, a leckdo řekne, že to dělají jen pro prachy. No nechť, ať to dělají pro to, či ono, i prachy k životu jsou zapotřebí, a inkaso, nájem, hypo apod se samo nezaplatí. Přidaná hodnota je zkušenost, to je bez diskuze. Pokud by to mělo povzbudit jednoho jediného člověka, je to úspěch. Mě se to čte dobře, ale vybírám si. Intuitivně si vybírám, musí mě daný příběh fakt oslovit. Je dost i těch, které jsem přečetla, a už se k nim nevrátila, o další jeho/její články jsem prostě zájem neměla. Pak jsou tací, u kterých netrpělivě čekám na další a další.
Je mi padesát. Prošla jsem různýma zaměstnáníma, něco mě bavilo méně, něco více, jak už to v životě bývá. Fakt je ten, že obchod jsem dělala nejdéle. Ať už jako prodavačka, nebo jako obchoďačka. Vždycky jsem práci dala maximum ze sebe, byla jsem zodpovědná, loajální, a svým způsobem spokojená, i když jsem věděla, že to není úplně to, co bych chtěla. Bída naučila i Dalibora housti, také hezké přísloví. 🙂 Takže ve všem jsem hledala to pozitivní.
Jedno z posledních míst, kde jsem působila mi dalo tvrdou školu. Práce v kanclu (kdo by nechtěl), ale zadara = neudělal člověk smlouvu, neměl peníze, ale sedět v kanclu se muselo, rozepsané služby bylo zapotřebí dodržet. Vydržela jsem skoro rok, ohodnocena nuzně, ale lidi, kteří nevěděli jak to funguje, nevěřili, a slýchala jsem běžně: ” jé ty se máš, to bych brala všema deseti”. Ulevilo se mi když jsem odešla.
S kolegyní právě z této kanceláře jsme si otevřely obchod, slovo dalo slovo a po hlavě šup do toho….já se pomalými, a velmi nejistými krůčky blížila ke svému snu.. Jenže, jak už to bývá, neshody na sebe nedaly dlouho čekat a naše rozdílné představy a nejasná pravidla nás dovedly k rozchodu, resp. mně k odchodu. Ale jedno velmi pozitivní a to nejdůležitější se stalo, v ten okamžik se ucelila moje jasná přestava toho, co jsem skutečně chtěla. Začala jsem na ní pracovat.
Pracuju na ní už čtvrtým rokem. Systematicky, pomalu, ale až moc pomalu, a tak jsem se rozhodla přitvrdit.
Vyrábím různé dárkové a dekorační předměty, postavila jsem eshop, vybudovala značku. Po různých eskapádách budu mít vlastní obchůdek, ale co obchůdek, můj sen je, udělat z něj malou galerii, a to nejen svých výrobků. Vše pochopitelně za trpělivé a finanční podpory mého partnera, který mě fakt “podržel” při každém pádu, a povzbudil při každém vzestupu.
I když jsem toho vlastně moc o sobě neřekla, jsem u konce, u konce tohoto článku, protože se oslím můstkem dostávám vlastně na začátek – k různým psavcům, k těm, co předávají svoje zkušenosti lidem, kteří o zkušenosti druhých stojí, třeba právě proto, aby se vyvarovali různých chyb, a nebo aby si přečetli, že stejné chyby prostě dělají všichni. Že všichni se musíme ponaučit ze svých chyb, a to je polovina našeho úspěchu.
Před mnoha lety jsem psala blog, který mi pomáhal se dostat ze životní krize. Svůj účel splnil, a já jej po čase psát přestala. Nyní mám potřebu už “nějaký pátek”zase sdílet, ale jinak, a tak mi popřejme na té cestě málo škobrtnutí, a buďme shovívaví k chybkám které zkrátka k životu patří.
Opráším všechny zápisky, poznámky, “dám jim formu” a šup sem s nima 😉
Těm, koho moje psaní bude pobuřovat poradím – nečtěte mně, ale ani nekritizjte. Až obujete moje boty, projdete mým životem, zažijete moji bolesti, trápení a moje pády, a přežijete, pak možná vyslechnu vaši kritiku, ale do té doby mlčte.
Těm, koho moje psaní zaujme, a bez zákeřné kritiky mě budete číst, ať už z jakéhokoli důvodu, pro inspiraci, ze zvědavosti, sounáležitosti, řeknu – Vítejte!
