Milé ženy! Srdečně vás zdravím v únoru a děkuji za milé vzkazy. A hned mám na vás otázku. Přály jste si někdy zastavit čas? Zažily jste situaci, při níž jste si spolu s českým klasikem pomyslely Živote, postůj, tohle je jistě ta chvíle chvil…? Věřím, že ano.:) Já jsem důkazem toho, že to lze… Tu dlouhou únorovou noc v osmdesátém sedmém, kdy jsem přestala být tatínkova hodná holčička a spočinula v náručí muže, jehož jsem už přes rok hluboce milovala, jsme svým nábojem skutečně zastavili čas. Ten pocit bych – aspoň jedenkrát v životě – upřímně přála vám všem.*heart*
