78

 

Milé ženy, po týdnu chci znovu poděkovat za srdíčka a krásné ohlasy.*heart* Moc mě to nabíjí a už teď se těším na další komentáře.:-) A milé maminky, prosím, vysvětlete svým dcerám, k čemu sloužily Kontakt a Annonce, a že bývaly doby, kdy internet, mobily ani on-line seznamky neexistovaly, ano? Děkuji.*smile*

Aniž bych na vás chtěla působit jakkoli pesimisticky, dnešní báseň bude skutečně “zamrzlá” jako teploměr v zimě. Prostě trochu o samotě, smutku a depresi. Je to dávná vzpomínka. Pokud jste i vy prožily listopad 1989 coby mladé (či malé) dívky, možná jste pak na počátku 90. let cítily něco podobného. Ano, my všichni jsme konečně měli svobodu a demokracii, ale… Je v tom právě to ALE. Neměly jste dojem, že všechno jde nějak pomalu a úplně jinak, než jste si představovaly? Že láska mezi spoluobčany tehdy zůstala na Václavském náměstí a teď už se lidi chovají zase jako předtím? Nebo že ti chlapi v obřích kožených bundách a fialových sakách s ramenními vycpávkami vypadají poněkud směšně a vy hledáte někoho úplně jiného? Tak tyto verše jsou právě o takovém – tehdy neúspěšném – hledání.

Leden
 

Vyhaslá kamna

v našich duších

vyhaslé sopky

Oči visí na rtuti teploměru

líné, tolik líné

A v klíně pletení

svetříky pro děti kamarádek

Kolik ještě?

 

Kam jste se poděli

princové

pod okny mi nechodíte

ráno v metru ještě spíte

a večer zase v hospodách

Zbývá Kontakt či Annonce

značka: “Žít příběh bez konce”

a dál už jen čekání a strach

 

                                                      /1993/

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account