Pod pojmem sultánův harém si kvůli příběhům západních pozorovatelů často vybavíme nezřízené sexuální orgie. Skutečnost je však jiná. Díky inteligenci a šarmu se mohly dívky vyšplhat až k možnosti rozhodování o důležitých politických záležitostech.
Sultánův harém se skládal nejenom z jeho manželek a konkubín, ale také z jeho matky, sester, jeho dětí a otrokyň, jež sloužily ostatním jako služebné. Zároveň mezi ženami panovala hierarchie. Na úplném vrcholu byla sultánova matka a pak první manželka, nazývaná Hasseki Sultan. Na úplném konci zase konkubíny, neboli ženy na jednu noc. Manželkami se dívky mohly stát po narození syna. Čím více jich dívky porodily, tím více stoupaly na pomyslném žebříčku moci.
Zároveň soukromí harému bylo ukazatelem statusu samotného sultána. Čím více žen měl, tím byl bohatší. Ukazoval tak, že je všechny dokáže uživit jen on sám, což nebylo vůbec jednoduché.
Jako jediní muži měli do harému vstup povolen synové sultána (a to jen do jejich 12 let), vykastrovaní sluhové a strážci. Ti měli svou vlastní úlohu.
I tak se však musely poslouchat sultánovy rozkazy. Pokud se mu nějaká dívka nelíbila, byla neobratná či ne tak milá, jak by si představoval, neváhal ji nechat popravit. Sultán Ibrahim I. nechal za osm let své vlády ve svém harému utopit dvě stě osmdesát žen. I za takové nedostatky, jako bylo špatně zkontrolované ovoce.
Naopak, pokud ho dívka zaujala, například svými vědomostmi, mohla se dostat na vyšší „pozici“. Nejlépe se ženy mohly předvést při překládání cizojazyčného listu, který sultánovi přišel a nedokázal si ho sám přečíst.
Dostat se do sultánova harému mělo výhody i nevýhody. Na jednu stranu měly jeho milenky ale hlavně manželky vše, co si zamanuly. Žily v krásných zdobených místnostech, mohly se koupat v bazénu či procházet se po obrovském nádvoří ve středu harému. Prostředí doplňovaly okrasné květiny nebo exotičtí ptáci. Celý komplex mohl obsahovat neskutečných 400 pokojů, devět různých koupelen a dvě samostatné mešity, kde byly prováděné bohoslužby. Zároveň fungoval tak trochu jako internátní škola, kde se dívky učily psát, číst či vyšívat. Takové vzdělání se nedostalo každému.
Kromě těchto vymožeností mohly mít ty nejváženější manželky a hlavně matka sultána politickou moc. Jelikož sultán neměl kolem sebe žádné mužské rádce, které většinou nechal ze strachu o ukradnutí moci zabít, nechal si radit právě od žen v harému. Mohly tak významně ovlivňovat jeho plány, kde se bude země ubírat či co se bude stavět. Vliv měl zejména vztah mezi nejvýše umístěnou sultánovou matkou a vezírem, zástupcem panovníka.
