Codex gigas, největší rukopisná kniha světa, byla napsána, údajně za jednu jedinou noc, před téměř osmi stoletími ve skriptoriu benediktinského kláštera v Podlažicích na Chrudimsku. Pozornost po staletí vzbuzuje nejen úctyhodnými rozměry, měří skoro půl metru na metr, ale především strach nahánějící kresbou pekelníka. Proto se jí rovněž říká Ďáblova bible.
Lidem dávných staletí se příčilo uvěřit, že by tak výjimečné dílo mohl vytvořit člověk, proto se při vysvětlení původu rukopisu uchýlili k pověstem. Zatímco největší opravdu je, jeho vytvoření ďáblem je jen pověstí vyplývající z jeho zajímavosti a atraktivnosti. Ve středověku se ve střední Evropě občas psaly velké rukopisy biblí – tak zvané Riesenbibel, Codex gigas je však bezkonkurenčně největší.
Kniha je psána tak titěrným písmem, že se v ní obvyklým způsobem a s odstupem, který vyžadují její rozměry, vůbec nedá číst. V tom ohledu tedy „není normální“, je to kniha nejspíše určená k něčemu jinému než běžnému čtení.
Codex gigas byl napsán počátkem 13. století ve východočeských Podlažicích, což dokládá nekrologium, které připomíná jména zemřelých mnichů zdejšího kláštera. Pojmenování Ďáblova bible získal rukopis až později, na dvoře císaře Rudolfa II. do jehož pověstných sbírek se později dostal.
Pojmenování kodexu souvisí s renesančním ezoterismem, který kvetl na Rudolfově dvoře. Z císařské kunstkomory rukopis při nečekaném přepadu Prahy v roce 1648 jako válečnou kořist odvezli Švédové. Dostal se do královské knihovny ve Stockholmu, kde se přechovává dodnes.
