piju víno ze sudu
jsem na dně
na dně svého osudu
utíkam
běžím a přitom nevím kam
pospíchám
otáčím se za stíny
jsem hříšníkem bez viny
házím kamenem
přejídám se chlebem
denně srovnávám peklo
s pohádkovým nebem
nebylo už kam hloubš spadnout
tak jsem chtěla naschvál nechat aspoň kytky zvadnout
stejně jsem je zalila a napila se vína
já jsem to nebyla
byla jsem tam
ale udělala to jiná
je jich ve mně víc
krasavic
každá z nich moc ráda vypráví o svém osudu
a já zas tak ráda piju to jejich víno ze sudu
je plné (skryté lásky)
sladké hořké i slané
jsem vtažena do děje
i když se mnou se nic neděje
mám ráda jejich příběhy
jsou totiž i moje
…Jeden hlas nám nikdy nestačí. Která to ze mě teď mluví, když křičím na mažela a viním ho za to, že celá staletí muži upírali ženám práva, dokonce byly upalované na hranicích. Copak můj muž za to opravdu může? Která to teď za mě mluví?…
