Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle byl český herec a spisovatel. Narodil se 1. července roku 1899.
Otec Jindřicha Plachty nechtěl o herecké dráze svého syna ani slyšet. Mladý Plachta musel jít na obchodní akademii. Měl se z něj stát účetní. Během studií vystupoval Plachta potají v plzeňském divadle jako statista. A s přáteli založil ochotnický spolek Jaro. Po vystudování v roce 1919 odešel do Prahy.
Začínal v kabaretu Satyr v hostinci U Znamenáčků. Jeho první role byla pražská klepna – paní Vůněslava Acetylénová. Po zániku kabaretu se nechal zaměstnat jako nápověda v kabaretu Červená sedma.
Uplynulo jen několik měsíců a Plachtu uviděl král českých komiků Vlasta Burian. Jeho herecký projev se mu natolik zalíbil, že mu nabídl angažma ve svém divadle. O práci Plachta neměl nouzi. Okamžitě jej angažovali (v roce 1929) Jiří Voskovec s Janem Werichem. Plachta zářil ve hrách Osel a stín či Kat a blázen, ale hlavně v revue Rub a líc.
Po válce následovalo Divadlo 5. května (dnešní Státní opera). Několikrát dostal Plachta nabídku stát se členem Národního divadla. Pro svou vrozenou skromnost a malou víru ve své nadání, ji vždy odmítl. Až v letech 1948-1949 v Národním jednu sezonu působil. Krátce působil jako umělecký vedoucí v Divadle umění lidu v Karlíně potom až do své smrti byl v Ústředním divadle československé armády (dnešním vinohradském divadle).
Filmovou hvězdou se stal až začátku třicátých let, po filmech s Vlastou Burianem a také v Mužích v ofsajdu. Do konce války Plachta natočil skoro osmdesát filmů. Většina jeho rolí diváky okouzluje dadnes. Například profesor Matulka z filmu Cesta do hlubin študákovy duše (1939).
Jindřich Plachta se svou ženou Alenou měli dvě děti, dceru Alenu a syna Zdeňka. Po válce, i když nebyl zdráv, jako komunista chodil na brigády do kladenských dolů a pomáhal budovat socialismus. Možná to uspíšilo jeho předčasnou smrt ve dvaapadesáti letech. Umírá na den přesně před 70 lety – 6. listopadu roku 1951.
