Josef Větrovec se narodil 5. března 1922 v Plzni do dělnické čtvrti Petrohrad, krejčímu fazonérovi a matce posluhovačce. K divadlu tíhl již od dětství, už v devíti letech stál na ochotnických prknech. Učil se v plzeňské Škodovce, hrál závodně házenou a byl členem spolku dělnické mládeže Kovodělník a mládežnického recitačního kolektivu RECKOV – Plzeň 5. Právě v této době se formovalo jeho levicové přesvědčení. Za nacistické okupace byl za rozmnožování ilegálních letáků Němci vězněn v plzeňských Borech, Terezíně a Buchenwaldu. I v těchto těžkých chvílích spoluvězňům recitoval a hrál.
Po návratu z koncentráku v osvobozené Plzni založil Větrovec Divadlo naší doby ’45 (1945 – 1946). Následně se stal profesionálem v plzeňském Divadle J. K. Tyla (1946 – 1960) a poté v pražském Divadle E. F. Buriana (1960 – 1990), kde působil do svého odchodu na odpočinek. Zde byl v době normalizace i uměleckým ředitelem (1973 – 1988) a zanášel na divadelní scénu oficiální „umění“. Josef Větrovec se herectví nikdy neučil, ale lety své praxe se z něho vyvinul vynikající herec. Díky svému plastickému herectví a krásným hlubokým hlasem byl hercem charakterních dramatických i komediálních rolí s břitkým humorem, nadsázkou a ironií
Za své herectví, a zejména za politickou činnost, byl poctěn Zasloužilým umělcem (1973), Řádem práce (1978), Cenou Jaroslava Průchy (1978), Medaili „Za zásluhy o hlavní město Prahu“ (1981), Medaili SČSP (1981), pamětní Medaili Světové rady míru (1982), pamětní Plaketu Klementa Gottwalda 1982, Medaili J. K. Tyla (1983) a titul Národního umělce (1983). Josef Větrovec, který se po roce 1989 stáhl do ústraní, zemřel už trochu zapomenut 11. února 2002 v Praze, necelý měsíc před svými osmdesátými narozeninami.
