Rotunda sv. Martina je největší zachovaná rotunda na území Prahy. Byla postavena ve 2. polovině 11. století. Několikrát ve své historii unikla zbourání, v období třicetileté války byla využívána např. jako skladiště střelného prachu. Dělová koule, která vystupuje ze zdi vpravo od okna v průčelí, připomíná řádění pruských vojsk v r. 1757. Rotundu nyní k církevním účelům užívá Vyšehradská kapitula.
Rotunda byla postavena v 2. polovině 11. století, po zřízení pevnosti byla proměněna ve skladiště prachu. Měla na kahánku roku 1841, kdy měla ustoupit komunikaci mezi Novým Městem a Pankrácí, hraběti Karlu Chotkovi se však podařilo románskou rotundu uchovat. Roku 1875 ji koupila vyšehradská kapitula a dala ji obnovit podle návrhu arch. Antonína Bauma. Antonín König a Jan Heřman uvnitř vymalovali nástěnné obrazy a František Sequens obraz oltářní. Dnešní vzhled je výsledkem několika oprav. Vnitřní průměr rotundy je 650 cm, hloubka apsidy 220 cm a síla zdiva 95 – 97 cm. Nad portálem vytvořeném v pseudorománském stylu je zazděna dělová koule na památku pruského obléhání Prahy v roce 1757. Vchod byl původně na západní straně. Rotunda má na střeše tzv. lucernu, která je zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a sluncem.
