Edvard Beneš se narodil 28. května roku 1884 v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší syn v malorolnické rodině. Po studiích na vinohradském gymnáziu 1896-1904 se zapisuje na filozofickou fakultu v Praze. Zanedlouho odjíždí do Paříže, kde studuje na Sorbonně a na Svobodné škole politických a sociálních nauk. Ve Francii setrval, s výjimkou krátkého pobytu v Londýně, do roku 1907, kdy přesídlil do Berlína.
Vysokoškolské studium ukončil nejprve doktorátem práv v Dijonu (1908) a o rok později složením rigorózních zkoušek v Praze. Tři roky vyučoval na pražské obchodní akademii a pak přichází přednášet sociologii jako soukromý docent.
Po ukončení studií Edvard Beneš vyučoval na obchodní akademii v Praze po tři roky. Po roce 1912 přednášel na Filozofické fakultě.
Když začala 1. světová válka, rozhodl se Edvard Beneš organizovat vnitřní odboj pojmenovaný Maffie. Jeho hlavní náplní bylo udržet stálou komunikaci mezi T. G. Masarykem, který se nacházel ve Švýcarsku a odbojem v Čechách. V září roku 1915 však Edvard Beneš emigroval do zahraničí a od té doby je jeho život úzce spjat s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem. Tyto tři osobnosti výrazně pomohly vzniku Československa především jednáním s představiteli zemí Dohody, díky nimž získali uznání svého nového státu.
Po vyhlášení autonomie Československa dne 28. října 1918 byl Edvard Beneš jmenován ministrem zahraničí. Přestože zahraniční politika byla jeho doménou, účastnil se i vnitropolitických rozhodnutí. V letech 1921 a 1922 působil Edvard Beneš na pozici československého předsedy vlády. V období první republiky zastával dvakrát i funkci poslance. 18. prosince 1935 byl zvolen druhým československým prezidentem po abdikaci T. G. Masaryka.
Edvard Beneš uzavřel spojeneckou dohodu s Francií a Sovětským svazem. To však nepomohlo proti přijetí Mnichovské dohody v roce 1938, kvůli které pak také abdikoval. Odletěl do Anglie, pak do USA a po vypuknutí 2. světové války se Edvard Beneš navrátil do Londýna a stal se vůdčí osobností československého zahraničního odboje. V roce 1941 dosáhla československá exilová vláda plného uznání od Velké Británie i SSSR.
Po skončení 2. světové války se Edvard Beneš navrátil do Prahy, aby dále vykonával úřad prezidenta. Vydal Benešovy dekrety, okolo kterých se dodnes vede diskuze, jelikož zahrnují i odsun sudetských Němců z území Československa.
Po komunistickém převratu v roce 1948 Edvard Beneš na post prezidenta podruhé abdikoval a krátce na to, 3. září 1948, zemřel v Sezimově Ústí.
