Miloslav Švandrlík se narodil v Praze 10. 8. 1932. Po skončení základní školy dva roky studoval na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze. Rok pracoval jako pomocný dělník, potom absolvoval státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy. Dva roky studoval na DAMU, nejprve herectví, po půlroce přešel na režii. Následný přestup na FAMU se mu nezdařil a proto nastoupil jako asistent režie u Vesnického divadla v Praze. Po návratu z vojenské služby (u pomocného technického praporu – PTP – sloužil 26 měsíců – narukoval v říjnu 1953 a do civilu ho pustili na Vánoce 1955), pracoval půl roku jako vychovatel korejských dětí. Od té doby se věnuje psaní. Ve svém románu Černí baroni představuje postavu Kefalína.
Švandrlík, který brzy po vojně zůstal na volné noze a živil se psaním povídek a fejetonů pro noviny a časopisy. Největší oblibu ovšem Švandrlík získal knihou Černí baroni aneb válčili jsme za Čepičky, v níž na základě vlastních zkušeností líčí osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období „pražského jara“, po tomto období nesměl M. Švandrlík nějakou dobu publikovat, s výjimkou Dikobrazu. Přispívání do tohoto humoristického časopisu bylo skoro celá sedmdesátá léta jeho jediným živobytím. Vysypal za ten čas z rukávu tisíce námětů na vtipy kreslené Jiřím Wintrem-Nepraktou. Společně s ním také asi rok vystupoval ve společných estrádách.
Druhé doplněné vydání “Černých baronů” bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál.
O Kefalínovi, Terazkym a ostatních protagonistech napsal po roce 1990 ještě několik volných pokračování. Lidé, patrně navyklí na americký natahovací systém, chtěli znát další osudy hrdinů a tak Švandrlík neodolal. Částečně jde o příběhy autentické, ale přišla si na své i fantazie. Podmínky u TP byly různé, protože různí byli i velitelé. Někteří přišli za trest od bojových jednotek, jiní byli v protektorátním vládním vojsku a vzpomínali na sladký život ve fašistické Itálii. O nich by se dala napsat další zajímavá kniha, ale to už autor podle svých slov asi nestihne. Obliba Černých baronů mezi čtenáři bez rozdílu věku i vzdělání dodnes neklesla a Švandrlík se především díky nim řadí mezi českou humoristickou klasiku.
M. Švandrlík zemřel 26. 10. 2009 v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice.
