Ke svatému Štěpánovi se dříve vázalo více zvyků, nejenom chození po koledě. Lidé věřili různým pověrám. Byla pro ně důležitá půda a úroda, protože to byl zdroj jejich obživy. Na Štěpána se proto světilo osivo a skoro všechny pranostiky spojené se Štěpánem jsou spojené s počasím – věštilo se z něj, jaká bude úroda.
Říká se také, že „na Štěpána není pána“. To se říká proto, že čeledníkům v ten den končila služba, mohli odejít k jinému hospodáři. Ten den dostávali celoroční odměnu a nová práce začínala až po Novém roce. K odchodu dostávali zvláštní koláč zdobený pentlemi a ořechy.
Podle zvyků by na Štěpána na stole neměla chybět husa nebo kachna a měly by se vykonávat rodinné návštěvy.
V Bavorsku je na svatého Štěpána tradičně žehnáno koním. Tento zvyk se objevuje i v jiných zemích a je spojen také s oslavami či trhy. Ve Vestfálsku a Württembersku dříve dne 26. prosince dostával každý žebrák a chudák chléb. A dodnes je v těchto oblastech pečen svatoštěpánský chléb.
Jako bylo v Německu žehnáno na Štěpána koním, tak bylo ve Francii žehnáno vinné révě. Aby byla dobrá úroda, byly vinice zalévány také vínem nebo posypány svěcenou solí. Tradičně přicházeli dne 26. prosince vinaři do kostela s kalichem červeného vína, do kterého vložili kámen – ne náhodou! Kámen symbolizoval ukamenování světce, červené víno pak jeho krev. Víno kněz požehnal, vinař měl poté kalich vypít do dna a kámen položit do hlíny na vinici, aby si tak zajistil bohatou úrodu na příští rok.
