Dnešní den uplyne 109 let od narození tohoto známého malíře a grafika.
Po matce, Anně Kouglové, která se angažovala na divadelní scéně, zdědil umělecké sklony. Jeho otec, Kamil Lhoták, byl nadějným lékařem a později velmi známým vědeckým pracovníkem. Ke svatbě rodičů ovšem nikdy nedošlo, neboť otec dal přednost jiné známosti a malý Kamil vyrůstal pouze s matkou a svou babičkou. Otec však matku i syna hmotně zabezpečil a po smrti v roce 1926 jim odkázal značné jmění.
Jeho především raná tvorba je do značné míry determinována faktem, že neprošel žádným odborně zaměřeným výtvarným studiem. Podobně jako u jiných talentovaných samouků nese proto znaky, které jsou u těchto případů obdobné. Mezi tyto znaky patří opakující se a relativně konzistentní okruh témat, pečlivá malba a zpracování a spontánnost tvorby.
Lhoták byl samozřejmě ovlivněn některými umělci, jejichž díla měl možnost v raném věku spatřit. Na jednom z předních míst zde můžeme jmenovat Henri Rousseaua, jehož výstavu navštívil roku 1923 v pražském Obecním domě, o několik let později zhlédnutou výstavu Josefa Šímy či práce Giorgia de Chirica, vystavené na kolektivní výstavě s názvem École de Paris (Pařížská škola) v pražském Obecním domě a později v témže roce na samostatné výstavě, pořádané Uměleckou besedou v Alšově síni.
Ve Lhotákových dílech můžeme nalézt podivuhodnou kombinaci nostalgie, tesknoty, s odstupem času viděných příběhů, které se odehrávaly někdy dávno, v časech předcházejících jeho dětství. Jeho projev, malířský, ale později i grafický, dává zdánlivě zcela nezajímavým místům a situacím neopakovatelnou poetiku. Tu hledá tam, kde většina jiných nevidí nic jiného, než opuštěné a staré věci, na místech, která nejsou schopna ničím zaujmout.
Lhoták, ačkoliv mu původně připadalo působení v jakési skupině, řídící se společnými zásadami, spíše omezující a svazující a vstup do takto sešněrovaného programu odmítal, se po diskuzích a debatách nakonec stal pevným článkem skupiny a jeho nejvýraznějším členem. Inspirativní rozhovory v rámci Skupiny 42 mají spolu s nutností uživit rodinu (v roce 1941 se narodil syn Kamil) v nelehkých protektorátních podmínkách i dopad na počet Lhotákových prací. Tak se roky 1943 a 1944 stanou vůbec nejplodnějšími v oblasti malby.
V listopadu 1989 umírá dlouholetá družka Anča a i jeho stav se začíná zhoršovat a 22. 10. 1990 Kamil Lhoták umírá. Zůstává po něm naprosto neuvěřitelné dílo, čítající přes dva tisíce namalovaných obrazů, více než čtyři stovky za jeho života vydaných knižních publikací s jeho ilustracemi, přes šest set grafických prací a obtížně vyčíslitelný počet volných ilustrací, který lze pouze odhadovat.
Spolu s Lhotákovými dalšími aktivitami na uměleckém poli (práce pro film, jak animovaný, tak hraný, vlastní autorská knižní tvorba včetně jeho deníků, příprava známek pro Československou poštu, zájem o hudbu včetně tvorby partitur a mnohé další) se jedná o soubor, který jen těžce nalézá svou obdobu a srovnání. Proto můžeme Kamila Lhotáka bez jakéhokoliv zaváhání označit jako jednoho z největších umělců přelomu první a druhé a celé druhé poloviny dvacátého století, jehož odkaz trvá i nadále a který se již bezpochyby stal odkazem klasika.
