Ilja Racek pocházel z Prahy, kde se narodil 24. června roku 1930. Byl dlouholetý člen souboru Divadla na Vinohradech, získal Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Zejména pro TV a v divadle vytvořil desítky rolí.
Před kamerou Ilja Racek debutoval již na studiích DAMU ve válečném dramatu Martina Friče Návrat domů (1948). První hlavní role přišla v Reportáži psané na oprátce (1961), kde zpodobnil komunistu Julia Fučíka. Další dostal v dramatu Záhadný pan Hyde (1964), v hororu Drákula (1970), v rodinném snímku Zkrocení zakletého řetězu (1999) společně s Karlem Rodenem, v dramatické inscenaci Návrat do cizí země (1994) či psychologické skice PF 77 (2003) po boku Vlasty Chramostové, Daniely Kolářové, Martina Stropnického, Karla Dobrého nebo Jiřího Langmajera. Posledním jeho televizním počinem byla jedna z vedlejších rolí ve válečném dramatu Poslední cyklista (2014), kde ústřední postavy ztvárnily Markéta Hrubešová a Marta Vančurová.
Ilja Racek se objevil i v seriálech, mj. Dreyfusova aféra, Hříšní lidé města pražského, Ve znamení Merkura, Rozpaky kuchaře Svatopluka s Josefem Dvořákem v hlavní roli, Panoptikum města pražského a Dobrodružství kriminalistiky.
K herectví se Ilja Racek dostal přes svou oblibu v loutkovém divadle. Během 2. světové války pracoval jako technik v pražském divadle Říše loutek. Po válce se přihlásil ke studiu herectví na Pražské konzervatoři, která byla krátce nato administrativně přeměněna na DAMU. Po absolutoriu začínal v olomouckém divadle. Roku 1960 natrvalo přesídlil do Prahy, kde nejprve šest let hrál v pražském Divadle E. F. Buriana. Poté se Ilja Racek stal jednou z opor hereckého souboru Divadla na Vinohradech, kde již setrval (do roku 1990 jako jeho člen, posléze jako stálý host). Za ocenění jistě stojí jeho odvaha, že byl jediným členem Divadla na Vinohradech, který odmítl podepsat takzvanou Antichartu. Za celoživotní činoherní herectví získal Cenu Thálie.
Zemřel 2. srpna 2018 na následky těžké nemoci.
