Jeden z bardů staré herecké generace byl pro Městská divadla pražská doslova rodinným stříbrem. Na počátku jeho herecké dráhy stál studentský ochotnický kroužek Malá komedie v rodném Pelhřimově, z něhož se v roce 1945 stalo Divadlo satiry, působící do roku 1949 v Praze. V letech 1949–1951 studoval divadelní vědu a estetiku na FF UK v Praze. Od roku 1950 až do penze v roce 1987 byl členem Městských divadel pražských, ale hraje tu dosud. Z množství divadelních rolí zlatého období Ornestina jmenujme alespoň některé: Jack Worthing (O. Wilde, Jak je důležité míti Filipa, 1950), Klubko (W. Shakespeare, Sen noci svatojánské, 1954), David Veleba (W. Shakespeare, Veselé paničky windsorské, 1969), Dolfa Hezoun (O. Daněk, Svatba sňatkového podvodníka, 1961), Děda Potůček (J. Dietl, Tři chlapi v chalupě, 1963), Babberley (J. – B. Thomas, Charleyova teta, 1964), Jörgen Tesman (H. Ibsen, Hedda Gablerová, 1965). Z pozdější doby diváci asi nejvíce vzpomínají na Jezinky bezinky či Únos Sabinek. Zahrál si také v Divadle za branou, v Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Na Jezerce. Úspěchu dosáhl též jako výrazný estrádní komik (např. postava Hlustvisiháka). Od čtyřicátých let ztvárnil více než stovku různorodých rolí ve filmech, televizních inscenacích a seriálech (kultovní seriál Tři chlapi v chalupě, kde hrál dědu Potůčka). Svou první Thálii získal v roce 1997 za roli Billa Kippa v muzikálu Sny z Nového Yorku v Hudebním divadle v Karlíně, v roce 2006 následovala Thálie za celoživotní dílo. V Městských divadlech pražských jej můžete vidět v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád.
V roce 2013 obdržel Lubomír Lipský na GRAND Festivalu smíchu cenu Génius smíchu.
Zemřel 2. října 2015 v Praze.
