18. únor se zdá jako ideálním dnem k narození dítěte s uměleckými sklony, který bude v dospělosti inklinovat k filmu, jak jinak si vysvětlit, že se v něm narodilo tolik velikánů českého filmu, bohužel, na tyto můžeme již jen vzpomínat.
Dnes je tomu 98 let, kdy se 18. února 1923 v Malenicích na Šumavě narodil filmový režisér a herec pan Zdeněk Podskalský. Jeho partnerkou po mnoho let byla herečka Jiřina Jirásková.
Velkou láskou Zdeňka Podskalského byl hudební film. Natočil TU NAŠI PÍSNIČKU ČESKOU – sentimentální příběh o panně Stázi zahrané Pavlínou Filipovskou, kde režisér využil písniček Karla Hašlera a celé řady populárních zpěváků, mezi které patřil např. Matuška, Gott, Neckář, Pilarová či Hegerová. Další muzikál NOC NA KARLŠTEJNĚ natočil volně podle stejnojmenné divadelní komedie Jaroslava Vrchlického
Patrně nejúspěšnějším režisérovým snímkem se stala skvěle obsazená komedie SVĚTÁCI o třech nevzdělaných venkovských fasádnících, kteří touží prožít aspoň jednu noc po boku krásných žen. Ve druhé polovině 70. let natočil Podskalský crazy komedii s kriminální zápletkou DRAHÉ TETY A JÁ, kde využil komediálního talentu stárnoucí Natašy Gollové a mladého Jiřího Hrzána. Koncem 70. let navázal spolupráci s “cimrmanology” Smoljakem a Svěrákem a jejím výsledkem byla komedie o 12ti násobné směně bytů pod názvem KULOVÝ BLESK. Na režii se spolupodílel Ladislav Smoljak. Následovala průměrná hudební komedie TRHÁK, kde se po boku Josefa Abrháma objevila zpěvačka Hana Zagorová.
Stejný rok, stejný den – jen jiné místo, Březové Hory na Příbramsku, tam přišel na svět Antonín Jedlička, známý spíš jako „Strýček Jedlička“, český herec, bavič, recesista, komik a humorista, imitátor.
Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí, jeho první dětská role byl Skokánek v Lišce Bystroušce v Národním divadle. Později následovaly dětské role ve Vinohradském divadle. Jako “strýček” začal v roce 1948 s divadélkem strýčka Jedličky. Jednalo se o hravého a tvořivého člověka, který uměl nejen zpívat, ale také napodobovat tisíce různých zvuků pocházejících jak z přírody, tak i mimo ni.
Mnozí lidé ani netuší, že právě Antonín Jedlička natočil snad tisíce různých zvuků, pazvuků a ruchů v mnoha českých filmech a rozhlasových pořadech – jeden příklad za všechny ostatní: hrozné mlaskání legendární masožravé byliny Adély ve filmu Adéla ještě nevečeřela, je právě hlas Antonína Jedličky.
18. února 1932 se v Čáslavi narodil dnešní třetí a nejznámější „oslavenec“, pan režisér Miloš Forman.
Režijně debutoval povídkovým snímkem Konkurs (1963), ve stejném roce pak měla premiéru i černá komedie Černý Petr, která vyhrála na festivalu v Locarnu. Následovaly Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967), v nichž stavěl individuální svobodu nad zkostnatělou společnost – téma, které mu vydrželo celý život. Hoří, má panenko bylo vybráno do hlavní soutěže festivalu v Cannes, který ale sami filmaři zrušili v solidaritě s protestujícími francouzskými studenty.
Po sovětské invazi v srpnu 1968 se Miloš Forman odstěhoval do Spojených států.
Po práci na povídkovém sportovním dokumentu Viděno osmi (1973) se Forman pustil do adaptace Keseyho románu Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) o zločinci, který se snaží vyhnout vězení tím, že předstírá šílence. Film vyhrál pět Oscarů (nejlepší film, režie, herec, herečka, adaptovaný scénář). Dalšími filmy Miloše Formana byly muzikál Vlasy (1979) a dramaRagtime (1981). V roce 1984 se vrátil do Prahy, kde natočil skladatelský duel Amadeus. Snímek vyhrál osm Oscarů, včetně těch za nejlepší film a režii.
Osmdesátá léta Forman završil historickým Valmontem (1989), kde zpracovával stejné téma jako Stephen Frears v Nebezpečných známostech, jež byly přijaty mnohem lépe. Miloš Forman se vrátil na výsluní ve druhé polovině devadesátých let, kdy natočil životopisy Lid versus Larry Flynt (1996) a Muž na měsíci (1999). S tím prvním vyhrál Berlinale, s druhým vyhrál tamtéž cenu za nejlepší režii. Posledním filmem Miloše Formana jsou Goyovy přízraky (2006).
