Víte, že svůj mezinárodní den, který se slaví 18. 3., má dokonce i nenávist? Já tedy o tomto dni četla prvně.
Co je nenávist?
Nenávist je intenzivní a dlouhodobá emoce zaměřená proti určitému objektu. Často k ní dochází po nějakém silném impulsu, zlomu v životě člověka a je udržována při životě bolestí nebo hněvem. Nenávist výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince. Nenávidět můžeme jednotlivou osobu, skupinu osob, nějakou věc, činnost nebo i celý svět. Když se nenávist stane nekontrolovatelnou a vyústí do extrému, může skončit pomstou, násilím, vraždou nebo válkou.
Nenávist je opačným pólem lásky. Ten kdo nenávidí, se často nespokojí s tím, aby nenáviděného ignoroval. Naopak se snaží vymyslet, jak nenáviděnému ublížit. Podobně jako zamilovanost je nenávist stav, ve kterém se jedinec v extrémním případě zabývá jediným cílem. Ten, kdo nenávidí, se snaží poškodit nebo zničit objekt své nenávisti. Jednou z příčin nenávisti je i strach. Jedinec se bojí toho, co nezná, a má strach, že ho to omezí.
Mezinárodní den nenávisti není klasickým svátkem. V tento den si máme připomenout všechny, které máme opravdu velmi rádi, vážíme si jich a také je respektujeme. Měli bychom si uvědomit, jak nenávist dokáže ničit lidské životy, jak dokáže být hrozivá.
Všechny vzdělávací knihy jasně sdělují, že jakákoliv nenávist vůči čemukoliv oslabuje především toho, kdo nenávidí. Pokud nenávidíte školu, samotné škole je to úplně jedno, ale naopak tím ubližujete jen sobě. Pokud nenávidíte svého šéfa, učitele, politika nebo souseda, ve většině případů je jim to zcela ukradené. Prožíváte-li zrovna tuto emoci, škodíte jen své pohodě a sami sobě. Na nenávisti není nic hezkého, není ke chlubení ani k oslavám.
