Tomáš Jan Baťa, zvaný tradičně všemi baťovci už od dob nejrannějšího mládí – bez dovolení, ale o to láskyplněji – Tomík, se narodil 17. září 1914 ještě jako rakouskouherský občan, dostal do vínku první světovou válku, s jejím koncem však už i vyhlídku na blížící se národní svobodu a samostatnost. A těch mu bylo dopřáno v nové, takřka stejně mladé demokracii už od dětství vrchovatou měrou.
Jeho matkou byla Marie Menčíková, dcera českého dvorního bibliotékáře ve Vídni, otcem zakladatel už tehdy velmi úspěšné zlínské firmy Tomáš Baťa.
Malý Tomáš si už jako chlapec si od láskyplných ale rozhodně nerozmazlujících ho rodičů užil náročných úkolů. Už jako devítiletý putoval několikrát zcela sám do Anglie či do Německa a později i do Švýcarska, kde po celý rok studoval odloučen od rodiny a získával na samostatnosti. Náročný otec, zakladatel moderní ševcovské dynastie, věděl, proč nad ním měla i už od pěti ve Zlíně dohled slečna, s níž směl mluvit jen německy nebo anglicky. Možná by se i zdálo, že ho tak připravoval pro kariéru nejvyššího stupně nebo na diplomata tehdy už mezinárodně respektované Československé republiky, následující cíle však byly vpravdě baťovské: i s anglickým a švýcarským lyceem se musel doma nejdříve ze všeho vyučit ševcem, získat výuční list. Ale dělal i na kruhu, prodával před tovární branou fabriky boty ve slevě a vůbec – musel umět všechno. Naučit se nestydět se za nic, co umí, tak jako každý v otcově “království bot”, ať patřil k poddaným nebo vyvoleným.
Vše mělo svůj, otcem pečlivě volený smysl. I onen výuční list, podmínka umožňující mu později, až bude třeba, získat i živnostenské oprávnění ředitele továrny. I Tomáš sám pochopil otcovu snahu. I vědomí, že vše, čím projde, mu jednou přinese smysl pro toleranci a schopnost porozumět celku, vcítit se i do těch nejobyčejnějších, šéfům někdy i utajených problémů těch dole.
A to také později, už bez otce, mnohokrát uplatnil ve světě při výchově svých vlastních podřízených. Pak ovšem zatím jen ideální a do detailů promyšlená cesta mladého nástupníka dlážděná nejlepšími úmysly dostala náhle ten nejtragičtější přídech.
Bylo mu osmnáct, když otec Tomáš v létě 1932 zahynul při havárii letadla. Firma katastrofu přežila. Strýc Jan, jenž s ní dle závěti převzal i dřívější manažerský tým, dodržel i vše, co bylo naplánováno s Tomíkem: podporoval jeho další akademické vzdělání a zájmy, dbal na to, aby se zúčastňoval běhu podniku. Tak jako otec Tomáš – i strýc Jan stál o Tomíkův názor, bral ho i na služební cesty, připravil mu první řídící funkce. Tomáš se tak stal postupně vedoucím prodejny ve Švýcarsku a v Německu, později ředitelem slavného Obchodního domu ve Zlíně, pracoval v britském ústředí Bati v East Tilbury nedaleko Londýna. A v souvislosti s obavami z Hitlerovy expanze byl nakonec roku 1937 pověřen i vybudováním pobočky a obchodní sítě v Belgii.
Byl jedním z vůbec prvních významných zahraničních Čechů, kteří navštívili vlast doslova v prvních možných dnech po převratu a stejně dychtivě se účastnil všech možností a akcí, které by jí mohly navrátit někdejší čest a slávu.
Po volbě Václava Havla za prezidenta státu se stal členem jeho Rady konzultantů, byl to také on, kdo do Čech a na Slovensku přivedl americkou neziskovou organizaci Junior Achievement pomáhající výchově mladých talentů moderního managementu. Její české pobočce také poskytl veškerou podporu, včetně prostorů v Praze a ve své rodinné vile ve Zlíně.
Tomáš Baťa zemřel 1.9.2008 v Torontu.
