Markéta Hrubešová

Narodila se v roce 1972. V mládí ji velmi bavil balet, který ale později vyměnila za Dismanův dětský soubor. Dále chtěla umět cizí jazyky a tak studovala Základní školu s rozšířenou jazykovou výukou. Pak její kroky vedly na Státní konzervatoř v Praze. Po úspěšném ukončení se angažovala ve Východočeském divadle v Pardubicích. Byla zde velmi krátce a odešla na volnou nohu. V posledních letech je k vidění v divadle Skelet Pavla Trávníčka.

V televizi se objevuje již od dětství. Byla to pohádka O PTÁKU OHNIVÁKU a film MODRÉ Z NEBE. Když bylo Markétě 16 let, tak hrála v milostném dramatu OZNAMUJE SE LÁSKÁM VAŠIM, kde spolu s Lukášem Vaculíkem dostali hlavní role. Perličkou je, že se v tomto snímku svlékla úplně do naha. Tuto scénku nejdříve režisér prokonzultoval s jejími rodiči a ti jí to povolili.

Dalšími filmy byly: SEDÍM NA KONÁRI A JE MI DOBRE, DIVOKÉ PIVO, ANDĚLSKÉ OČI, GOLET V ÚDOLÍ, KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH, ZDIVOČELÁ ZEMĚ a PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA. Prosadila se i za našimi hranicemi. Byl to nizozemský film ZIMA, kde ztvárnila postavu české emigrantky

 

Jitka Molavcová

Jitka Molavcová vystudovala polygrafii na Střední průmyslové škole grafické, od dětství však měla umělecké ambice. Se svou touhou prorazit jako zpěvačka uspěla na soutěži Talent 70, kde se umístila na první příčce. Její mírně zastřený dívčí soprán se sice neprosadil v dlouhodobé konkurenci v populární hudbě, nicméně některé její písně z počátku 70. let se staly dočasnými hity (Hej, Tóny, Teď hádej atd.) Hned v roce 1970 nastoupila do divadla Semafor, kde působí dodnes. Po úspěšném angažmá v řadě her (Kytice, Smutek bláznivých panen, Víkend s Krausovou) se postupně z lyrických rolí přehrála do hlavní ženské osobnosti divadla Semafor, která s Jiřím Suchým vytvořila velice populární dvojici. V této souvislosti je nutno zmínit především její postavu Žofie Melicharové, která se objevila poprvé ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý (1985) a s touto rolí sklízí Molavcová úspěchy dodnes. Úspěšné bylo také představení Vetešník, s nímž Semafor v anglické verzi vystupoval ve Finsku a v USA. Nesporný herecký talent ve spojení s nevšedním pěveckým projevem umožnil Jitce Molavcové získat také role v jiných divadlech. V 90. letech tak po několik sezón hrála hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly v Karlínském hudebním divadle a za tuto roli získala také cenu Thálie za rok 1996. V Karlíně pak hrála ještě ve hře Zvonokosy. V poslední době se pak Molavcová objevila ve Formanově hře Dobře placená procházka v Národním divadle.

Nadále se Jitka Molavcová uplatňuje i jako zpěvačka, a to nejen v duetech s Jiřím Suchým, ale i jako sólistka (pro děti nahrála například LP desku Zpívánky). Je také autorkou několika pohádkových knížek. K všestrannosti Jitky Molavcové dodejme ještě fakt, že v průběhu semaforského angažmá se naučila výborně hrát na kytaru a saxofon, tyto schopnosti pak nezřídka uplatnila ve svých televizních vystoupeních. Jitka Molavcová spojila svou profesionální dráhu s legendárním divadlem, byť v dobách jeho zašlé slávy, v televizi se uplatnila v menších dramatických formátech a nikdy nezískala masovou popularitu, přesto patří k velmi oblíbeným herečkám a výrazným osobnostem českého divadla
 

František Peterka

“Nebudem se pouštět do žádnejch větších akcí.”

Věta, která ještě dnes rozesmívá národ, stejně jako mnoho dalších průpovídek z filmu JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! Věta, kterou ve filmu kdysi pronesl František Peterka v roli, která mu mohla být nejbližší, protože právě v ní se přiblížil nejoblíbenějším místům svého života. Tělocvičně. Od mládí se totiž oblíbený herec nesnažil o nic jiného, než stát se sportovcem.

František Peterka chtěl vždy zasvětit svůj život vzpírání. Dřel na sobě několik hodin denně, vypracoval si postavu, mohl být nejlepším vzpěračem alespoň v Československu. Ale osud tomu tak nechtěl. Cikánka mu tenkrát předpověděla, že bude velikým umělcem, bude oblíbený, ale ve stáří bude mít slabost v nohou. Tak se také stalo. Po obchodní škole začal studovat hereckou konzervatoř. Nebyl z nejlepších studentů a profesoři si jej nijak nechválili. Konzervatoř dokončil, začal pracovat v pojišťovně a stále se hnal za svým snem. Vydělat tři tisíce korun na novou činku a stát se konečně uznávaným vzpěračem. Místo toho přišlo angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti!

První velkou příležitost dostal ve snímku ČERNÝ PRAPOR o cizinecké legii. „Hrál jsem tam svlečený do půl těla, tam moje figura vynikla. Taky jsem si frajersky házel cigarety do pusy, což jsem trénoval tak dlouho, než mě odvezli do nemocnice, protože jsem jich pár spolknul.” Kvůli figuře hrál taky jednu z jeho mála hlavních rolí ve filmu CHLAP JAK HORA, který neměl valný úspěch. Největších ovací se dočkal v komediích jako ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU, kde si zahrál manžela Ivy Janžurové, pana Bartáčka, stejně jako v jejím pokračování CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ. Jako parťák Karla Augusty v PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU! si zase zahrál jednoho z podvodníčků, kteří nevědí, jak přijít k penězům. Samozřejmě více než tahounem filmů byl většinou poctivou vedlejší postavičkou (gangster ve ČTYŘECH VRAŽDÁCH, žárlivec Robert v ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM, silák Bedřich v DÁMĚ NA KOLEJÍCH…). Legendární figurou se pak stal také jeho Krakonoš ve večerníčkových KRKONOŠSKÝCH POHÁDKÁCH. Svoji poslední roli vytvořil v roce 1994, když si zahrál v Kachyňově snímku KRÁVA.

V roce 2001, kdy bylo herci 79 let, jej při jedné z ranních procházek srazilo auto. S přelámanýma nohama jej odvezli do nemocnice, kde si pobyl celé tři roky. Prodělal třicet čtyři operací, trpěl těžkými depresemi a modlil se, aby zemřel. Ovšem právě sport a cvičení jej dostaly zpátky do života. Náladu a sílu bojovat mu nezkazily zlomeniny krčku ani rakovina jazyka, ze které se dokázal na sklonku života dostat po prodělaném ozařování. V létě roku 2016 odešel do libereckého hospice, kde 25. listopadu zemřel. Opustil nás sympaťák českých veseloher, pohádkový vládce Krkonoš a hlavně skromný a pokorný herec a člověk.