Dnes je tomu na den přesně 60 let, kdy si připomínáme nejtragičtější den na české železnici. Tehdy při srážce vlaků u Stéblové na Pardubicku zahynulo 118 lidí a 110 jich bylo těžce zraněno.
Před tři čtvrtě na šest večer přijel do zdejší stanice na trati Hradec Králové – Pardubice osobní vlak číslo 608 z Liberce. Podle grafikonu tady měl vyčkat na protijedoucí „motorák“, jenž se blížil po jednokolejce od Pardubic.
Náhle však dal průvodčí vlaku znamení k odjezdu a vlak se rozjel. Minul návěstidlo signalizující červeným světlem znamení „Stůj!“, rozřízl výhybku postavenou pro opačný směr a začal nabírat rychlost. Z domku vyběhl polekaný výpravčí, který se marně snažil soupravu doběhnout a zastavit. Rozjetý vlak nedokázal dohnat ani výhybkář na kole.
Poslední šancí zmírnit blížící se katastrofu bylo zastavit „motorák“ od Pardubic na stanovišti kousek za Stéblovou. Telefonát s příkazem ale dorazil v okamžiku, kdy vlak projížděl pod jeho okny.
Kilometr a půl od nádraží ve Stéblové se obě soupravy srazily. Těžká parní lokomotiva rozdrtila prvních pět ze šesti vozů motorového vlaku. Na straně vlaku číslo 608 byly škody výrazně menší. Zdemolovány byly dva vozy, ostatní vagony přečkaly srážku lépe.
Už náraz v 60kilometrové rychlosti zřejmě připravil o život velký počet lidí. Další oběti si vyžádal požár živený naftou z prasklých nádrží. „Sečtená rychlost obou vlaků byla 115 km/h a rána byla slyšet dva kilometry daleko.
Vyšetřovatelé nedokázali určit konkrétního viníka. Prakticky každý z železničářů ve vlaku číslo 608 však nějak porušil předpisy. Soud poslal v únoru 1961 strojvůdce, vlakvedoucího a průvodčího do vězení na čtyři až pět a půl roku. Pomocník strojvůdce byl odsouzen na 18 měsíců.
Hovořit o podrobnostech tragédie bylo po dlouhou dobu nežádoucí. Dobový tisk se omezil na stručné sdělení o nehodě a počtu mrtvých. Až v roce 2000 nahradil nenápadný kříž pomníček a na místě neštěstí se konal oficiální vzpomínkový akt.
