František Bílek se narodil 6. listopadu roku 1872 v rodině rolníka a koláře Jana Bílka jako třetí z celkem šesti dětí. Byl uznávaným českým grafikem, sochařem, architektem a autorem užitého umění.
Studoval na reálném gymnáziu v Táboře a později na Akademii výtvarných umění v Praze a v Paříži na Akademii Colarossi. V Paříži se seznámil s Luďkem Maroldem, Alfonsem Muchou, Vojtěchem Hynaisem a dalšími. Tam vytvořil svá první sochařská díla. Roku 1892 se vrátil a o dva roky později si zřídil první ateliér v opuštěné schwarzenberské střelnici v chýnovské oboře.
František Bílek se za svůj tvůrčí život stal výrazným představitelem symbolismu v českém výtvarném umění. Smysl umění viděl v jeho absolutním podřízení duchovnímu poslání. Jeho tvorba čerpala z náboženských témat a národní duchovní tradice. Svá díla vytvářel nejenom z kamene, ale i bronzu, dřeva a keramiky. Například dřevěný krucifix, který je od roku 1927 v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Mnoho jeho soch je na chýnovském novém hřbitově. Vytvořil také několik soch známých českých osobností – sochy Jana Husa v Táboře a Kolíně, Bedřicha Smetany v Jabkenicích, Jana Amose Komenského v Praze.
Z jeho architektonických prací byly realizovány například dům v Chýnově, spjatý hlavně s jeho raným obdobím, a dále vila doktora Procházky na Hradčanech včetně jejího vnitřního zařízení. Bílkova vila v Mickiewiczově ulici v Praze prošla nedávno rekonstrukcí a návštěvníci se dočkali rozšíření prostor o expozici Bílkovy knižní grafiky. Grafice se Bílek věnoval intenzivně od konce 19. století. Jeho grafické práce a kresby vyzdobily mnoho knih, například i sbírky básní jeho přítele, básníka Otokara Březiny. František Bílek zemřel v Chýnově, kam se i s rodinou vrátil po obsazení Prahy 13. října 1941. Chýnov se stal také místem jeho posledního odpočinku.
