„Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali a ty ses usmíval, až jej budeš opouštět!“
Toto indické přísloví měl doma za sklem psacího stolu jeden z našich nejoblíbenějších herců, člověk, kterého si vážili, nejen jeho diváci, ale i většina jeho kolegů, Jan Pivec. A tímto příslovím se také celý svůj život řídil. Narodil se do spokojeného manželství zámečníka Jana Pivce a jeho ženy Františky. Na své rodiče vzpomínal Pivec vždy s láskou. Byl přesvědčen, že lásku k divadlu zdědil po otci, který divadlo miloval, i když ho sám nikdy nehrál. Maminka byla o něco střízlivější a chtěla mít ze syna inženýra. Malý Jan byl už jako kluk divadlem okouzlen. Navštěvoval Pištěkovu Arénu a s kamarády hráli sami pro sebe divadlo. Hezky maloval a z donucení se učil hrát na housle.
„Také jsem si hodně recitoval, když mne nikdo neslyšel a vyzkoušel jsem si tak pro sebe leckterý monolog. Svátkem pro mne bylo, když mně na reálce pan profesor Kuchař řekl: Pojďte sem, Pivče, a přečtěte nám hezky s citem tenhle kousek z F. L. Věka! A já četl jako v tranzu, přešel jsem zaškrtnuté místo, nebyl jsem k zastavení, četl, vlastně hrál každou postavu jiným tónem a jiným tempem, až mě přerušil zvonek oznamující konec hodiny. Ozval se aplaus, dokonce od samotného pana profesora.“
Okamžitě jsem si pana Pivce vybavila v seriálu F.L.Věk…jeho nádherný hlas, kdy hrál otce Františka. Je to krásný seriál s vynikajícím hereckým obsazením.
Po reálce následovala obchodní škola na Smíchově. Před studiem na inženýra ho uchránil tatínek. Zatímco přes den pracoval Pivec jako účetní v papírnické firmě, večer hrál v divadelním spolku Vavřín. Jeho první velkou rolí byla titulní role ve frašce Ferdinand spí. Jako účetní pracoval velmi krátce. Divadlo ho natolik okouzlilo, že se mu začal věnovat úplně.
Pivec vzpomínal na své první angažmá ve Slovenském Národním divadle v Bratislavě (1930 – 1934). Tam také zaujal Karla Hugo Hilara, který ho pozval k hostování do Národního divadla v Praze, jehož členem se Pivec stal 1. února 1934. Zde setrval až do svého dobrovolného odchodu do důchodu v roce 1970. Vysoká statná postava, hřmotné vystupování a pevný sytý hlas, předurčily Pivce do rolí charakterních, které ojediněle vystřídaly role komické. Jeho herecký projev byl střídmý. Charakteristická byla jeho jemná mimika obličeje, jemně přivřené, pátravé oči a charakterický sytý smích.
Hereckou kreaci manželů Rudly a Blaženky vytvořil spolu s Jiřinou Šejbalovou v komedii LÁSKA JAKO TRÁM (1967), která dodnes patří k tomu nejoblíbenějšímu, co televize pravidelně reprízuje.
