Patřím spíš k těm, kteří se rádi na umělecká díla dívají – ale vytvořit vlastní obraz, sochu nebo skladbu? To by pro mě byl spíš nadlidský úkol.
O to větší obdiv mám ke svým klientům. V Domově Sulická žije spousta lidí s mentálním postižením, kteří jsou ale obdařeni neskutečným talentem. A tak, když jsme jim dali prostor, začaly se dít věci…
Zaprvé: Máme vlastní kapelu AJETO! – a ta hraje a vystupuje naživo.
Zadruhé: Máme umělce, kteří skvěle malují.
A tak jsme se jednoho roku na popud kolegyně z terapeutických dílen rozhodli jejich tvorbu nejen vystavovat, ale i prodávat. Na vernisážích vždy zdůrazňujeme, kdo obraz vytvořil, a naši umělci jsou u toho osobně – hrdě představují svá díla a baví se s návštěvníky.
Jednou za mnou přišel jeden z nich a s naprostou samozřejmostí prohlásil: „Paní ředitelko, já tady mám výstavu svých obrazů. Doufám, že jste si toho všimla. Jsem kumštýř – mám to v krvi po strejdovi!“
A měl pravdu! Obrazy se opravdu prodávají a naši klienti za ně dostávají zaplaceno – přesně tak, jak to má být. Vždyť kolik umělců se může pochlubit tím, že lidé chtějí jejich díla mít doma?
Z těchto malých výstav nakonec vznikla soutěž „Každý může být umělcem.“ Ale o tom až někdy příště.
A já se ptám vás – kdy jste byli naposledy na nějaké výstavě? Já chodím pravidelně. Protože když stojím před plátnem našich klientů, vidím v něm upřímnost, čistotu a jasné sdělení. Na nic si nehrají – prostě tvoří.
Foto: se souhlasem Lenky Kohoutové
