Vážené a milé ženy, upřímně doufám, že jste od Vánoc neprošly takovou smrští chřipek, viróz a zánětů průdušek jako já a moje rodina… Ale máme konec února, v parku jsem již zahlédla první sněženky a krokusy, tak věřme, že se dočkáme jara a že bude lépe.:)
A jako pozdravení vám dnes posílám báseň z roku 1988 o jednom velmi mrazivém ránu. Mějte se krásně a opatrujte se. Vaše Holubička Zuzka
Zimní ráno
Kolik změn
v jediné noci…
Napadl sníh
venku
i v nás
Po zamrzlém polibku
spěcháme do práce –
šedého stejnokroje
ranního nemyšlení
závisti a pomluv
V očích máš
studené ráno
a vločky loučení
To mně už dávno roztály
na spálených tvářích
v slzy
-480x270.jpg)
já se držím, ale kolem mě je to jak padající domino…
My se zatím držíme, ale i já se obávám jarních nemocí. Jsem alergik, astmatik, pro mě začíná nejhorší období, co se týká alergií… Tak se držte, ať jste zdraví ♥
Musím to hodně zaklepat, ale tyto nemoci se nám v podstatě vyhýbají, ono si vystačím s těmi, co se týkají pohybového aparátu, nemusím mít vše.