Adriana byla tajemnou ženou, která vždy nosila šátek, který skrýval její vlasy a záhadné oči. Nikdo v jejím malém městě nevěděl odkud přišla, ale byla tam již dlouho, a všichni ji znali jako nejoblíbenější zahradníci v okolí.
Její zahrada byla nádherným místem plným neznámých rostlin a květin, které nikdo jiný neuměl pěstovat. Místní obyvatelé věřili, že Adriana má magický dar, kterým může rostliny oživit. Každý, kdo se ocitl v jejím květinovém ráji, cítil, že všechny starosti a problémy zmizely.
Adriana měla také schopnost naslouchat a rozumět lidem. Lidé přicházeli do její zahrady, aby jí vyprávěli své příběhy, a ona vždy měla pro ně poslouchání a radu. Její rady byly moudré a často přesně trefné.
Jednoho dne v městě vypukla krize. Byla to nejhorší sucho, jaké si pamatovali, a obyvatelé byli zoufalí. Adriana byla přivolána, aby pomohla. Vstoupila do své zahrady a začala se modlit. Náhle začaly květiny v její zahradě zvláštním způsobem růst a rozkvétat. Díky jejímu daru se zde objevila voda, která zachránila město před katastrofou.
Obyvatelé města byli vděční a nyní věděli, že Adriana měla opravdu magické schopnosti. Přijali ji jako svou ochránkyni a často přicházeli za ní, aby ji požádali o radu a pomoc. Adriana se stala srdcem a duší města, a její tajemný dar pomáhal lidem překonat všechny obtíže.
A tak žila Adriana ve svém malém městě, plném květin a magie, a její příběh se stal legendou, která byla vyprávěna z generace na generaci. Její tajemství zůstalo nerozluštěno, ale její láska a pomoc byly pro všechny viditelné a nepopsatelné.
Autor a foto: Nela Vávrová
K tomuto příběhu jsem se dostala až dnes… Neli, moc pěkné čtení! Děkuji! 🙂
Za málo, od tebe Anetko je to pochvala k dojetí 🙂
Příběhů, co chytí za srdce, i uši (a klidně i jiné orgány :D), není nikdy dost. 🙂
Ano, Hemžilka, ta by vám jednou za to krásné jméno poděkovala… ale jako pracovní jméno se mi moc líbí 🙂
Děkuji Leni.
Bude to zřejmě i naše hemzilka.
Hezké jméno, Adriana, i Adrian se mi líbí…. díky za počteníčko, Neli 🙂
Za málo 🙂