Na lavečce v parku, část třetí

Celý následující týden se Matylda Bloomová neukázala a Teddyho Ordera to potěšilo, ačkoli kdyby se na chvíli zamyslel, mohlo by ho zarazit, že na Matyldu Bloomovou vůbec myslí.

Když se vprostřed týdne vybral do parku, Matylda Bloomová už na něj půl hodiny čekala, třebaže věděla, že jistě přijde přesně ve čtvrt na tři, tak jako dvakrát předtím.

„Promiňte, že jsem se tu celý týden neukázala…,“ řekla na úvod Matylda Bloomová a vstala.

„Já jsem vás rozhodně nepostrádal!“ vskočil jí do řeči Teddy Order.

„…ale musela jsem dopsat svou novou povídku, tlačila mě uzávěrka,“ dokončila, jako kdyby Teddy Order nic nepoznamenal.

„Kdybyste nevysedávala v parcích na cizích lavečkách a místo toho byla doma usazená ve vlastní židli a pracovala, tak byste všechno krásně stíhala!“ usoudil Teddy Order.

„Vám ta lavečka taky nepatří,“ podotkla Matylda Bloomová klidně. „A člověk musí i odpočívat, hlava musí odpočívat, nemůžu psát v kuse celý den, to bych se hned odrovnala. I Dickens chodíval na procházky a tam promýšlel své romány a zápletky.“

„Vy nejste Dickens,“ poznamenal Teddy Order.

Matylda Bloomová pozvedla obočí. „Jak to můžete vědět? Vy jste ode mě něco četl?“

„Ne.“

„Už jsem se lekla,“ zasmála se. „Ne, nejsem Dickens, to máte pravdu, ale nevadilo by mi jím být,“ pokračovala. „Tedy, být tak skvělým a váženým spisovatelem. Se zbytkem už by to bylo horší.“

„Nechcete se mě na něco zeptat?“ otázala se Matylda, když Teddy Order nic neříkal.

„Nechci.“

„Třeba na to, o čem je ta moje nová povídka?“

„Ne.“

„Já věděla, že vás to bude zajímat! Tak dobře, když jinak nedáte, tak já vám o ní něco řeknu.“

„Nejlepší by bylo, kdybyste mi o ní neřekla nic,“ poznamenal nevrle Teddy Ordere. „A nejen o ní. Ze všeho nejlepší by bylo, kdybyste vůbec nic neříkala.“

„Jenže já mám po celém ránu a dopoledni, kdy jsem jenom mlčela, hroznou touhu si s někým popovídat!“

„Tak si k tomu najděte jinou oběť!“

„Ne, ne, přece jste chtěl slyšet o té mé nové povídce.“

„Nechtěl.“

„Hm, asi taky nemáte rád, když vám někdo prozradí děj knihy, kterou se chystáte teprve číst. Ale slibuju, že vám jej jen nastíním!“

Teddy Order si povzdechl, tušil, že s dívkou nic nesvede a že čím méně ji bude přerušovat, tím dříve domluví a odejde.

„Tak ale honem!“

„Je o muži, který má bručivou povahu a všechno v životě má pečlivě uspořádané, nemá rád žádné změny ani barvy,“ začala Matylda Bloomová, „a vypadá to, jako kdyby už neměl rád život. Jestli ho tedy vůbec někdy rád měl.“

Teddy Order předstíral, že moc neposlouchá, ale vnímal každé slovo, a Matylda Bloomová si toho byla vědoma.

„Pravidelně chodí do jednoho parku, přesně ve stejnou dobu, až by si podle něj člověk mohl řídit hodinky, a tam sedává na stejné lavečce a jí zelené jablko. A když ho jednou vyruší jedna dívka, je z toho rozčilený, protože mu narušila jeho rutinu.“

„Tak dost!“ vykřikl najednou Teddy Order a prudce se vyhoupl na nohy, vůbec nepomyslel na to, že by měl své opotřebované klouby šetřit. „Nedovolil jsem vám, abyste o mně psala!“

„Myslela jsem, že mě neposloucháte,“ řekla Matylda Bloomová bez jakéhokoli rozrušení.
„A kdo řekl, že je ta povídka o vás?“

Teddy Order mlčel.

„Nechtěla jsem vás rozzlobit.“

„Tak jste o mně neměla psát!“

„Není to přímo o vás. Je to vámi inspirované. I mnou, jestli vám to pomůže.“

„Ani trochu.“

„Chcete znát konec?“

„Ne!“

„To je dobře, protože jsem ho ještě nenapsala. Vydavateli jsem odevzdala jinou povídku.“

„Děláte si ze mě legraci?!“

„Ne, to rozhodně ne!“ zaprotestovala Matylda Bloomová. „No tak, pane Ordere. Je to jen povídka. Jedna krátká povídka, na kterou si možná nikdo za pár let – no, to si asi moc fandím – nevzpomene.“

„Tak málo své práci věříte?“ zeptal se z ničeho nic Teddy Order, jako kdyby zapomněl, že je rozčilený.

„Ne, naopak. Miluju každý svůj nový text, každou větu, každé slovo. Tak už se na mě nezlobíte?“

„Zlobím!“

„A když napíšu šťastný konec, budete se zlobit méně?“

„Žádný šťastný konec není!“ zaburácel Teddy Order, až se po něm vyděšeně otočila dvojice, jež je před momentem míjela, a raději přidala do kroku.

Matylda Bloomová si jich nevšímala, nepřestávala se dívat do zrudlého obličeje Teddyho Ordera, v němž kypěl vztek. Už nic nedodal a chvatně odešel. Na lavečce nechal netknuté jablko.

Pokračování příště…

AKM

Foto: Aneta Kollerová Mašková