Na lavečce v parku, část čtvrtá, závěrečná

Matylda Bloomová od toho nepovedeného odpoledne chodívala do parku každý den a doufala, že tam na Teddyho Ordera narazí a promluví si s ním, pokud možno v klidu. Ale ten se k jejímu překvapení neukázal po zbytek týdne a ani celý další týden, až si o něj začínala dělat obavy, ovšem pokaždé je zahnala, aby naopak něco špatného nepřivolala. Jednou se Teddy Order musí ukázat, byla přesvědčená. A čím dříve to bude, tím lépe.

Třetí týden byla za svoji vytrvalost a trpělivost odměněna. Hodinky ukazovaly přesně dvě hodiny odpoledne a patnáct minut, když se kousek od ní ozvaly kroky a za chvíli se vynořil Teddy Order, pod levou paží měl zasunuté čerstvé noviny a v pravé ruce držel papírový pytlík.

„Vy nemáte jiné šaty?“ zeptal se Matyldy Bloomové, jakmile k ní došel, jelikož Matylda Bloomová měla dnes oblečené zelené volánové šaty z jejich prvního i druhého setkání a nezapomněla ani na zelené lodičky.

„Mám! Ale tyhle jsou přece vaše oblíbené!“

Teddy Order zakoulel očima a chvíli mezi nimi nabobtnalo rozpačité ticho, až si Teddy Order odkašlal. „Kvůli vám jsem v posledních týdnech nemohl dodržet svůj denní program,“ zabručel, i když již ne s takovou intenzitou. Ony dny, kdy do parku nevkročil, trávil tak, jako kdyby panoval podzim a zima. Sedával před studeným, vyhaslým krbem se skleničkou likéru a hodně přemýšlel, přemýšlel přesně o tom, o čem většinou přemýšlet odmítal, protože to tak bylo jednodušší a protože se mu tak lépe existovalo. Přemýšlel o sobě, o svém životě předtím, než potkal svou milovanou ženu, o životě během manželství a o životě po manželství, což bylo něco, co se asi životem nazývat nedalo, spíše přežíváním, dokonce přemýšlel i o Matyldě Bloomové v šílených zelených šatech a jejích slovech.

A dnes, po třech týdnech poctivého a detailního uvažování a tichého vztekání, Teddy Order ráno vstal, bez dalšího rozmýšlení zašel do obchodu, a když se přiblížila druhá hodina odpolední, otevřel šatní skříň a rukou zašmátral v dlouho nedotčeném komínku košil.

„Mohl jste klidně přijít,“ namítla Matylda Bloomová.

„To jistě. A vy byste tu byla.“

„Ano, byla. Čekala jsem tu na vás každý den,“ přiznala.

„Toho jsem se právě bál.“

„A už se nebojíte?“

Teddy Order neodpověděl, místo toho se posadil na pravou stranu lavečky a položil si vedle sebe noviny i papírový pytlík.

Matylda Bloomová, potěšená jeho přítomností, sáhla do kabelky a po delším přehrabování k němu natáhla ruku s vysušeným jablkem. „Minule jste si ho tady zapomněl,“ řekla a usmívala se na nahnědlou, svraštěnou kuličku.

„Můžete si ho nechat. Divím se, že jste ho dávno nesnědla,“ pronesl a jablko si prohlédl. „Nebo nevyhodila,“ dodal.

Matylda Bloomová pokrčila rameny. „Nebylo moje.“

„Tak teď už je.“

„Děkuji vám,“ řekla a zastrčila jablko zpátky do kabelky.

Teddy Order si odkašlal a přisunul k Matyldě Bloomové papírový pytlík. Ta nad ním povytáhla obočí.

„Jen se nebojte,“ pobídl ji.

Zvědavě do něj nahlédla, a když zjistila, co se v něm skrývá, s tváří zářící úsměvem pohlédla na Teddy Ordera.

„A ne že je sníte obě!“ zahartusil. V papírovém pytlíku ležela dvě velká zelená jablka.

Matylda Bloomová se usmála ještě víc, zavrtěla hlavou a trochu se posunula, aby seděla u Teddyho Ordera blíž. Ten její smělý pohyb zaznamenal, ale neodsunul se. Možná to bylo proto, že neměl kam, seděl na samém okraji. A možná proto, že nechtěl.

Matylda Bloomová vytáhla obě zelená jablka, s pomocí šatů je očistila, jedno podala svému příteli a do druhého se s chutí zakousla.

„Kde máte červenou stuhu?“ zajímal se Teddy Order, když si koutkem oka dívku prohlížel.

Matylda Bloomová potřásla hlavou a prameny rozpuštěných vlasů se jí zavlnily kolem laskavého obličeje. „Hm, myslím, že mi ten červený odstín moc nešel k pleti. Musím najít vhodnější.“

Teddy Order pokýval hlavou.

„Abych nezapomněla, ta košile vám sluší. Je to moc pěkný odstín zelené,“ poznamenala po chvíli a hleděla přitom rovně před sebe.

Teddy Order k ní shlédl. „Tu mi vybrala žena. Každý rok mi k narozeninám dávala jednu barevnou košili, protože se jí nelíbilo, že chodím tak nevesele oblékaný.“

Matylda Bloomová se pousmála a kousla do jablka. Kapka šťávy se jí leskla na bradě.

Teddy Order se taktéž zakousl do svého jablka a moment strávili v poklidném tichu, než znovu promluvil.

„Chtěl jsem se zeptat…,“ začal Teddy Order, „už máte napsaný konec té povídky?“

Matylda Bloomová se na Teddy Ordera otočila „Ještě ne. Ale myslím, že už se k němu blížím.“

„Dobře,“ řekl jen.

Matylda Bloomová věnovala svému novému příteli přátelský úsměv. A Teddy Order jí ho oplatil.

Konec

AKM

Foto: Aneta Kollerová Mašková